Znáte to také z domova? Někde máme „černou díru“ nebo nám tady někdo krade věci. Jinak to není možné.
Vím, že se hodně hovoří o tom, jak se v domácnostech ztrácí z páru ponožek vždycky jen ta jedna, ale u nás se postupně během asi měsíce nenašly tři věci! A to ne proto, že bychom měli doma „binec“, možné by bylo také to, že máme ve skříni zavřeného toho „cizího pána“, který nám ty věci schovává, ale fakt jsme prohledali už všechno.
Napřed jsem hledala uháčkované pouzdro na svůj mobil. Byla jsem přesvědčená o tom, kam jsem ho dala, ale prostě nic. Nebylo ani nikde jinde, rezignovala jsem tedy a uháčkovala si jiné.
Nedávno jsem hledala další věc. Mám kladívkové prsty a tudíž jsem si koupila takové chrániče, které mi mají pomoci v tom, aby mi v některých těch tvrdších botách nebolel ten můj pokřivený prst. Vím, kdy a kde jsem si naposledy tento chránič sundavala z prstu, ale už se nenašel. Zase jsem hledala několikrát dokola a je prostě fuč!
Vrcholem toho všeho bylo, když tento týden manžel hledal svoji pastu na zuby. Máme každý svoji, já mám zuby citlivé, tak mám poněkud dražší, co dražší, drahou podle mne až až a jemu stačí normální. Víme oba, že jsme ji minulý týden kupovali, já vím, že jsem ji pak manželovi doma dávala do ruky, ale pasta se také nenašla.
Rozumíte tomu? Já ne. Už si připadám jako pořádný debil, ale opravdu nikde není. Zdá se vám to normální? Vím, že máme nárok na sklerózu, ale někde by přece ty věci musely být a nejsou.
Nevím, co si mám o tom všem myslet. Jestli to takhle bude pokračovat, tak nevím, jak jednou dopadneme.
Vypůjčeno z netu.