Občasník č. 1

Teď to bude vypadat, že opisuji, ale ono se to tak nějak samo nabídlo. Myslím to téma. Už jsem tady na blogu viděla několik týdeníků, pak také středník nebo zákostelníček, je to vše podobné a každý týden já psát určitě nebudu.
Proto jsem tyto své příspěvky nazvala OBČASNÍK. Já mám občas takové praštěné nápady v noci, když nemohu spát, nevím proč a tohle je tedy výsledek té poslední noci.
Začnu tedy minulou sobotou :
Sobota
To jsem pozvala dceru s dětmi na oběd. Jsem vždy ráda, když přijdou, ráda vařím i peču, vždy se těším, co jim dobrého připravím a tentokrát jsem pro ně připravila premiéru. My už jsme to vyzkoušeli, tak jsem jim také uvařila SMAŽENÉ RÝŽOVÉ NUDLE s masem a zeleninou. Polévku jsem dělala zelňačku a upekla jsem tvarohové řezy. Chutnalo jim všechno a měla jsem velkou radost.
Neděle
Tento den se nedělo nic podstatného, k obědu byly řízky s bramborovou kaší, tak jsem si řekla, že vyperu prádlo, aby mi nebyla dlouhá chvíle.
Pondělí
Tento den jsem měla nadílku radosti. Na email jsem dostala zprávu, že v rodišti mého tatínka ještě 30 let po jeho smrti na něj nezapomněli a napsali o něm krásný medailonek do místního čtvrtletníku.
Také jsem dostala krásnou knížku Pohádky pro Kulíšky, která vznikla jako nápad jedné moc šikovné blogerky z „pera“ těch, kteří na tomto blogu píší. Opravu se moc povedla a mně také udělala radost.
Úterý
Tento den jsem volala jedné kamarádce, se kterou jsem se poznala loni v nemocnici, okamžitě jsme si padly do oka, jsme stále v kontaktu a ona měla tento den narozeniny. Bylo vidět, že měla radost, že jsem si na ně vzpomněla i já.
Pak jsem také zjistila, že jsem už dlouho nevařila budulínkovou polévku (v podstatě je to zeleninová s hráškem) mému synovi, kterého ji naučila jíst moje maminka, když jezdíval k ní – tedy své babičce na prázdniny. Od té doby sice uteklo už hooooodně vody, štafetu jsem převzala já, ale on tuhle polévku miluje tak, jak ji vaříme my dvě. Odpoledne si tedy přijel pro téměř 2 litry polévky, přijel i se snachou, dali si kávu, poseděli, popovídali jsme si a to mám vždycky radost.
Středa
Ve středu odjíždí jedna moje blogová kamarádka Kitty do lázní, tak na ni celý den vzpomínám. Hlavní je, aby ji pomohly.
Také jsem byla u kadeřnice. Už jsem to potřebovala moc se nechat trochu zušlechtit. Já nosím v zimě pokrývku hlavy, tak jsem to pořád odkládala a odkládala, ale dál to nešlo. No, ještě že mám to kadeřnictví tak daleko. Přesně naproti. Barva a střih a vyfoukat a hned je ze mne někdo jiný!
Čtvrtek
Hlavu jsem už měla upravenou, ještě zbývaly nohy. Byla jsem na pedikúře. To se mi vždy krásně jde! Je to paráda, ale při dnešních cenách se ani tato příjemná procedura nemůže absolvovat tak často, jak by člověk chtěl nebo vlastně potřeboval.
Pátek
V pátek jsem vařila smažený květák. Mňam. Ten já vždycky můžu, i když vím, že to není zas až tak zdravé.
Hned po obědě jsem sedla na tramvaj a jela do vedlejšího okresního města, kde na mne čekala dcera. Potřebovala nutně dokoupit nějaké oblečení pro sebe i pro svého syna, tedy mého vnuka, tak jsme šly tam, kde inzerovali slevy. A vyplatilo se. Ušetřila dost peněz a velmi dobře nakoupila. S dobrým pocitem jsem se tedy spokojená vrátila domů.
Já myslím, že to byl vcelku poklidný, ale ne zase nudný týden jedné starší seniorky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *