Právě v lednu to jsou dva roky, co jsme si nechali namontovat novou kuchyňskou linku. Pochopitelně ne ve svém bytě, ale za své peníze, protože už jsme se s tou starou „plechárnou“ nemínili rozčilovat. Tenkrát měli linku komplet i s dřezem, který jsme si ale nemuseli brát. My jsme toho využili a nechali si náš starší, nerezový, neměli jsme ho dlouho. To však obnášelo další přiobjednání celé pracovní desky, protože ta původní byla rozdělena na 2 kusy, uprostřed měl být ten dřez.
Tak jsme si zaplatili i tu novou desku, ale byla to solidní firma a ty původní 2 díly, které jsme si vlastně zaplatili též, ty jsme dostali navíc.
Co s nimi? Dostala jsem rady, abych je postavila k popelnici, nač to budu skladovat, když to nevyužiji atp. Neposlechla jsem, protože mi to bylo líto. Vždyť to byly hezké desky a úplně nové!
Tu větší si tenkrát vzal soused, kterému prý se může hodit na chalupě a tu menší jsem si nechala. Rozměry cca 40 x 60 byly téměř stejné, až na nějaký cm, jak velký jsem měla stoleček tady v pokoji u gauče. Je to bývalý dětský pokoj, kde trávím čas u svého počítače a když je v televizi fotbal, jdu se koukat sem na trochu menší obrazovku a tak stoleček se hodí, abych si na něj mohla postavit třeba nějaké pití nebo dobrůtky.
Zkrátka jsem měla vizi, že k té nové desce seženu někde nohy a bude nový stoleček. Ten starý byl ze starého nábytku vybouraný kousek a vůbec se mi nelíbil.
Nedávno nám s něčím přišel pomoci soused a tak jsme o tom povídali a on se nabídl, že zná jednoho stolaře, který by mi mohl ty nohy udělat sám.
Slovo dalo slovo, soused vzal desku a při jízdě na chalupu se u stolaře zastavil.
Včera někdo zvoní – ano správně, soused s novým stolečkem! Ten starý si vzal, prý si ho obrousí a natře a do podkroví na chalupě se bude hodit.
To bylo radosti! Za ty peníze bych určitě nový nekoupila. Tak se skloubil můj nápad se sousedovic ochotou a řemeslnickou šikovností a po dvou letech se konečně naplnil můj sen. Mám za 400 Kč krásný stoleček.
No řekněte, že se vám taky líbí?!