V sobotu při přišla zpráva na blog. Byla jsem zvědavá, protože email odesilatele mi nic neříkal. Ale jen do té doby, než jsem si to přečetla.
Psala mi paní kronikářka z rodné obce mého tatínka a té obce, kde jsem žili rodiče a já také hezky dlouho. Měla jsem sdělit, kdy se můj tatínek narodil a kdy zemřel.
Říkám si, to bude v kronice obce, to je dost dobrý, tak jsem odepsala a dostala odpověď. Prý v jejich místním zpravodaji občas uvádí krátké medailonky o občanech, kteří se významně zapsali do společenského života obce.
A mého tatínka prý tam paní kronikářka uvádí jako významného fotografa, který fotil nejen rodinná uskupení, ale i společenské události v obci. Za to prý mu patří poděkování.
Je prý jen škoda, že se nezachoval archiv fotografií.
Potěšující zpráva, ne? Pro mne a naši rodinu tedy zcela určitě. V únoru příštího roku to totiž bude už 30 let, co zemřel a pořád si ho v našich milovaných Hrušovanech u Brna lidé pamatují.
Samozřejmě jsem tuto zprávu hned volala mé mamince, která měla velkou radost. Také říkala, že byl v okolí jediný fotograf, co se nachodil fotit svatby a pohřby a kolik fotek prý udělal zadarmo. A už tenkrát uměl! Byl opravdu dobrý. Kolikrát si říkám, jak by se asi tvářil na dnešní techniku fotografování, na digitální foťáky, úpravy fotek v počítači a vůbec barvy! On si musel vystačit s ručním retušováním, a že to byla makačka, to si pamatuji ještě i já, vyvolávání v temné komoře. No, ono to vlastně mělo také své kouzlo. Když jsem viděla, jak se ve vývojce „dělá“ fotka, musela se včas vyndat, pak dát do ustalovače, sušit na šňůře, ten by dnes koukal!
Já si pamatuji, že sám o sobě moc rád fotografoval venku sníh. Přímo nad mým stolkem, kde teď sedím, mám jednu jeho krásnou fotku zimní přírody i s mlýnským náhonem.
Toto je hodně stará fotka z roku 1948. Ale obrázek na zdi je ještě jiný, ale také zimní.