Už včera nebylo s mým manželem něco v pořádku. Stačil mne hned po ránu vytočit.
Měla jsem včera lehké vaření, tak jsem si řekla, že dokud mi to jen trochu jde, tak zkusím něco udělat pro vánoční klid a pohodu.
Máme v dětském pokoji místo skříně ve zdi napevno přidělané police, na kterých visí těžší závěs. Jsou tam pověšené mé kabáty, kalhoty, sukně, kostýmy a asi dvoje šaty. Prostě to, co se mi nevešlo do mé malé skříně. Jsou tam také police, kde je „všechno možné“. Ale podotýkám, že srovnané a poskládané, ne zbytečné věci na vyhození.
Tento závěs je třeba minimálně jednou ročně sundat, vyprat, vyžehlit a zase pověsit. Není to ale jen tak. Je třeba vyšroubovat jeden šroubek, pak pracně vyndat železnou tyč, na které jsou závěsy – celkem 3 kusy.
Já vím, nic moc, ale vězte, že tuto polici přímo na míru mi kdysi udělal můj tatínek. Byl to tenkrát, před téměř 50 lety príma nápad a dosud funguje! Žádnému mužskému se nechtělo tuto polici rozbourat a vyhodit.
Ale právě včera byl velký problém se sundáním těch závěsů. Manželovi totiž prý nebylo od rána moc dobře, tak mu šlo všechno na nervy, hekal a naříkal u toho, nakonec se o něco „píchnul“ a tak „zepsul“ ty blbý police, že mi bylo tatínka líto!
Nakonec se to však povedlo (musela jsem pomoci) a já pokračovala v načaté práci.
Dnes, už když manžel ráno vstával, tak naříkal, jak ho všechno bolí, nejen páteř bederní i krční, ale i břicho, vůbec neměl hlad, skoro nesnídal. Nakoupit jsem šla tedy sama a pak se dala do žehlení závěsů a jejich následnému věšení. U toho výše jmenovaného jsem potřebovala aspoň minimální pomoc manžela. No, opravdu mu nebylo dobře, málem mi upadl ze židle.
K obědu nic nechtěl jíst, dal si jen polévku – vývar ze včerejška, kvůli němu jsem změnila dnešní jídelníček, abych mu uvařila něco dietního a vězte – jen do toho „zobnul“. Neměl stále hlad.
Celý den leží! Musím podotknout, že manžel si opravdu jen tak nelehne, říká, že to už by byl jeho konec a dnes – opravdu leží, nejí, teď momentálně už spí. K večeři také nemá hlad, snědl jeden malý kousek štrúdlu a hrnek čaje.
Tak jsem zvědavá zítra, jak to dopadne, jestli to zvládneme bez pomoci doktorky. A taky mám výčitky, že mu včera už asi bylo dost zle a já po něm ještě něco chtěla!
On sám se už prý zase vidí v nemocnici, ale já doufám, že bude líp. Držte mi pěsti, prosím, třeba budeme mít štěstí a odejde to tak rychle, jak to přišlo.