Odpoledne jsem začala psát článek do magazínu doma.cz a najednou šup! Počítač se vypnul, téměř napsaný článek byl fuč a já šla zkoumat co se děje.
Téměř okamžitě jsem zjistila, že to není jen u nás a pak už se na chodbě začaly otevírat další dveře. Bylo nás víc, kteří jsme se šli podívat jak to vypadá jinde.
Ve chvíli nás bylo na chodbě a schodech víc, sousedka pode mnou přijela po létě z chalupy a protože se známe tak dlouho, jak tady obě bydlíme (49 let), měly jsme si co říct. Naproti ní byl dlouho volný byt a nedávno se tam přistěhovala rodina se dvěma dětmi a pejskem (už máme ve vchodě tři). My dvě jsme se už potkaly, ale s tou další měly příležitost se seznámit.
To jsem se také ale dověděla věci! Paní tam bydlí se 2 dětmi a my dvě starší sousedky jsme měly možnost se dovědět, jak to teď chodí při stěhování. Já se vlastně nikdy nestěhovala, bydlím stále v jednom bytě už celých 49 let, jen naše počty tady se zmenšily na polovinu, tak že mne zajímalo co takové stěhování obnáší.
Paní nám říkala, co se naběhala, než jí vůbec vzali žádost na připojení elektřiny a plynu. Musela čekat, až jí přijde poštou z okresního města potvrzený dekret na byt, musela si také změnit občanský průkaz spolu s adresou. Až se to všechno sešlo dohromady, tak přišla revize. To bych ještě chápala, ale pak prý přijdou zapojit elektřinu až do pěti pracovních dnů! Ještě prý se předem ozvou! Tak to dřív šlo snad ze dne na den, ale jak je vidět, byrokracie kvete klidně dál, je nezaměstnanost, ale nejsou lidi. Nechápu nic.
To ale nebylo všechno! Paní dosud nemá zapojený plyn! Tam je čekací doba dokonce třicet pracovních dní. Když jsem se jí ptala, na čem vaří, vždyť má malé děti, tak říkala, že má naštěstí parní hrnec, tak zatím jen tak.
Já nechápu, zač se ty normální obyčejní lidé tak trestají? Určitě by to zas až takový problém nebyl, kdyby….. já vím.
Tak mne napadlo co kdyby ta elektřina nešla delší dobu než jen cca 45 minut jako dnes? Jasně, pomohli by sousedi, aspoň já určitě, ale je to nutné?