Nelekejte se, není to nové slovo, jen jsem si říkala, když má někdo deníček, někdo zase týdeníček, tak proč bych já nemohla zrovna dnes mít dvoudeníček, že?
Moje poslední dva dny, tedy včera a předevčírem jsem měla návštěvní u lékařů. Ve středu jsem šla na mnou již avizovanou kontrolu na endokrinologii. Protože se snažím chodit všude nejen včas, ale i s předstihem, měla jsem dost času si tam prohlížet nástěnky. Silně mi to stále připomínalo ty neblahé nástěnky z dob již dávno minulých, jen tam nebyly žádné závazky nebo pětiletky a tak. Bohužel, už jsem v této ordinaci byla asi po čtvrté, vždy po roce a za celou tu dobu se tam nic nezměnilo. Pardon, měli tam nové číslo telefonu, jinak opravdu nic nového. Jen jsem se divila, že ta nástěnka dosud úplně nevybledla za tu dobu.
Nicméně jsem se paní doktorky zeptala, proč, když mám vše v normě tam musím stále jezdit každý rok na kontrolu. Napřed říkala, že je to lepší a když jsem ji popsala, jak složitě se k nim od nás cestuje, tak mi dala pouze žádanku na odběr krve, kam mám za rok jít a pak si jen zavolat o výsledek. Hurá! Líná huba, holé neštěstí! Tak doufám, že mi jedna roční kontrola odpadne.
Včera jsem byla jen tady u nás, kam dojdu pěšky, ale byla to návštěva pro mne neméně důležitá a taky podstatně dražší. Ve středu jsem platila jen regulační poplatek a včera mě to stálo 1500 Kč. Pro ty z vás, kteří už tuší, ano, byla jsem si pro nové zuby. Tedy jen částečné protézy. Copak nahoře, tam už jsem ji měla, ale dole mám takovou parádu prvně poté, co mi zubařka vyndala ty moje 4 zuby najednou. Napřed jsem tam čekala o hodinu déle, protože zuby nebyly hotové, ještě štěstí, že mají laboratoř jen o patro výš. Pak při zkoušce jsem tam mohla paní doktorce nechat moji snídani, tak musela ještě sama osobně do laboratoře na opravu. To bych opravdu nesnesla. Nandavání a vyndavání je taky docela šichta a hlavně si říkám, jestli ten, kdo tyto částečné protézy navrhuje, je taky někdy dal někomu vyzkoušet. Podle mne těžko. Jinak si nedovedu vysvětlit, jak je možné, že si musím po každém sebemenším jídle všechno vyndat, ale okamžitě a vyčistit. Mám toho totiž pomalu stejně za zuby jak v žaludku. Pak radí, abychom si ty zuby lepili! To by přece vůbec nešlo! No, dnes už jsem si na ně celkem zvykala, na pohled dobrý, ale k jídlu ne moc použitelný! Ach jo, kde jsou moje vlastní ty čtyři vytržené zuby? Kdybych to jen tušila, tak….. no nevím, co by bylo, ale určitě bych asi raději chodila bez jednoho zubu než takhle.
Já vím, nejsem sama a zvyknout si musíme na horší věci, ale je to fakt kruté! Teď budu přidávat k obligátnímu přání hodně zdraví ještě hodně svých zubů co nejdéle!
Také jsem takové kdysi měla, ale toto je jen ilustrační obrázek stažený z internetu.