Včera bylo krásně, tak jsme se šli odpoledne s manželem projít, současně ještě dokoupit nějaké maličkosti a ejhle! Potkali jsme moji dlouholetou kamarádku! Byla mi za svědka na svatbě, já osobně ji znám už asi 45 let. To jsme byly tenkrát obě samy a měly jsme každá 2 děti ….
Ona je o 5 let starší než já, měla i ty děti starší. Nezapomenutelná je jedna taková malá lež, kterou jí její syn vyčítá snad dodnes. Inu, bylo to fajn si spolu popovídat, děti si pohrály, my se všichni kolikrát společně i naobědvali, ale jednou jsme si řekly, co takhle jít někam na taneček. My dvě.
Tak to bylo schváleno, ale co děti? Protože ten její starší syn už byl téměř na občanku, tak jsme mu řekly, že jdeme do kina na noční představení, děti byly všechny spolu v jednom bytě a my dvě jsme si šly na chvíli zatančit. Bylo to fajn, nebyly jsme tam dlouho, vrátily jsme se samy a fit, děti spaly. Další den dostal „hlídací“ syn kamarádky pochvalu.
A jak to tak bývá, tak se to po letech „provalilo“ a on nám nemohl zapomenout, že jsme mu řekly, že jdeme do kina a on nám to sbaštil.
Nejdřív si našla výborného manžela moje kamarádka, když ho poznala, tak mě pozvala na návštěvu, abych ho opatrně omrkla, co jako na něj říkám. Byl totiž podstatně mladší, svobodný a ona měla dvě děti. Přesto všechno byl schválen. Když jsem se potom vdávala já a brala jsem si svého nynějšího manžela, tak mi šla tato moje kamarádka za svědka. Byli jsme tenkrát jen my, svědci a děti. Moc ráda vzpomínám. Spřátelili jsme se i jako rodiny, chodili jsme spolu občas zase na taneček, ale všichni čtyři, nebo prostě jen tak posedět. Ona vždycky kouřila a měla ráda pivo. No, vlastně tenkrát jsme ještě kouřili všichni čtyři. Já jsem toho ale pak nechala a naše návštěvy řídly. U nás doma se už nekouřilo a ona nemohla překousnout vypít si kávu bez cigarety. Do hospody na pivo už jsme také přestali chodit, bylo tam nakouřeno a když přestal později kouřit i můj manžel, tak jsme se potkávali jen občas na ulici, ale vždy jsme k sobě měli hodně blízko a já vím, jak mi ještě v mládí moc pomohla.
Kamarádka byla s tím svým „mladým“ manželem šťastná, děti spolu neměli, nějak to nevyšlo. On se ale vždy vzorně staral o ty její a později o vnoučata. V květnu to byly 3 roky, co zemřel. Byla jsem z toho tenkrát úplně hotová, bylo mu 60 let.
Už jsme se s kamarádkou od té doby viděly, ale jen asi 2 x, všechno jsme probraly. Včera jsem viděla, že už je na tom líp, ale pořád se jí moc komunikovat s lidmi nechce. Přestěhovala se jinam, do menšího bytu, který si zařídila nově, asi aby jí doma všechno manžela tak nepřipomínalo. Má zahrádku, kam denně chodí, 2 x týdně chodí cvičit, pravidelně týdně plavat a co nesmím zapomeout – tak STÁLE KOUŘÍ! Ale ona je takový kuřák, že ještě v dobách, kdy se to „nenosilo“, tak kouřila i na ulici, protože to prostě nemohla vydržet! A bylo jí jedno, co na to řeknou ostatní!
Také mi říkala, že si nevaří, moc nejí, aspoň prý jí víc zbude na cigarety! A to jí před léty vzali asi polovinu žaludku, ona prý ani hlad moc nemá. Ale letos se chce ještě podívat do Egypta! Co na to říct? Není moc takových, že? Myslím, co všechno vydrží a zvládne i při tom celoživotním kouření! A ještě jen na ni prásknu, že jí bude v prosinci 75 let! Klobouk dolů a do dalších let hodně zdraví, sil a aspoň drobných radostí!
S dětmi je spokojená, vnoučata má 3 a všichni mají vysokou školu, na kterou všem přispěla, protože vím, že vždy všechno co mohla, rozdala.