Po dvou měsících, strávených v pohodlí a pohodě u sestry se maminka v neděli zase vrátila domů. Byla dovezena, protože musela k lékaři, došly léky a pro důchod na poštu, nechtěla to komplikovat tím, že by si ho nechala poslat k sestře.
Hned ten večer, co ji synovec se sestrou přivezl domů, tak už jsem zase podle tónu jejího hlasu poznala, že už to není ono. Vždy, když jí volám tak stačí, aby jen promluvila a vím, která bije.
Už měla zase hrůzu z toho, jak bude sama fungovat. Měla hlavně strach z toho, jak bude vařit. Zrak se jí zhoršuje pořád víc a ona chudinka dělá dost věcí po paměti. Říkala, že kolikrát ani neví, co všechno sní. Nevidí, zda má dobře oloupanou, natož nakrájenou cibuli, jak má očištěnou zeleninu, oloupané brambory a vše podstatné, co je potřeba k vaření a na co je třeba vidět. Ona toho už opravdu moc nevidí. Vím, že by jí pomohly různé pomůcky, které se pro tyto lidi vyrábí, ale když ona pořád říká, že už jí nic nestojí zato.
Dokonce bráška se švagrovou obstarali nové kotě, za tu její černou Lucku, která umřela a kterou oplakala. Jak tak sháněli, tak jak to známe, zafungoval zákon schválnosti. Kočičky nebyly. Až najednou – jedna prý je taková nazrzlá – krásná a v krátkém čase byla další – zase celá černá. Kdyby to včas nezarazili, mohli mít kočiček daleko víc. Bráška se švagrovou je učí chodit čůrat na kočičí záchod a oni za nimi chodí jako pejsci. Včera prý přišli nahoru – tedy bráška, švagrová a vnuk a obě kočičky za nimi. To byla návštěva! Tak společnice se rýsuje dobře a rovnou dvě!
Dnes jsem se dozvěděla další dobrou zprávu. Bráška sehnal mamince donášku obědů. Dnes koupí jídlonosiče, jídlo už vybrali a objednali a příští týden budou obědy! Tak to jsem si oddychla, o víkendu obědvá maminka u brášky a ve všední dny bude vystaráno. Slíbila jsem jí, jak jen to trochu půjde, že přijedu a trochu uklidím. Když na to půjdu pomalu, zvládnu to, tak jako doma, jen mě nesmí maminka moc honit, ono to pak nejde.
Jsem tedy ráda, že na otázku v nadpisu mého článku mohu odpovědět : TEĎ UŽ ZASE ANO.
Tady byla maminka ještě „jura“. To jí bylo zrovna 80 let a viděla krásně. To ještě bydlela na Moravě.