V dalším roce, tedy v roce 2002 jsme se ještě opravdu naposledy zúčastnili poznávacího zájezdu – tedy naše čtyřka – já s manželem, vnučka a její druhá babička. Bylo to do Paříže, no to jsme neodolali, ale bylo to opravdu naposledy, pak už moje páteř opravdu stávkovala. Sice jsem trpěla při tom běhání po památkách, ale stálo to za to. Byli jsme samozřejmě u Eiffelovky
lodí jsme pluli po řece Seině
Foto jsem nazvala – DVĚ BABKY S VNUČKOU
také jsme se vyfotili u VÍTĚZNÉHO OBLOUKU.
Toto je pohled od Vítězného oblouku na ulici Champs Elisees, kde jsme se prošli, dále po největším náměstí v Paříži – Náměstí Svornosti, kde jsme si vyfotili vysoký OBELISK
a samozřejmě jsme se také byli podívat Louvru.
Nejdříve jsme si u Louvru vyfotili MALÝ VÍTĚZNÝ OBLOUK
Vchod pyramidou je vidět za manželem.
Tento obraz snad nemusím ani popisovat, také zde byla v Louvru největší tlačenice!
Byli jsme se podívat i na „BŘICHO PAŘÍŽE“ – Lahel – bývalá jatka, mimochodem moc zajímavé!
Když jsme byli ve Versailles,
tak je vidět, že zrovna pršelo a ne málo, když už si můj muž vzal deštník, ale na kráse tamějších zahrad déšť neubral.
Toto je Švýcarská zahrada, moc krásná, že? To dá asi práce to udržovat!
V zahradách jsme si prohlédli VELKÝ I MALÝ TRIANON, také zvláštní stavby a tady. Toto je ten malý.
Chrám SACRE COEUR byla naše další zastávka. Odtud byl také nádherný výhled dolů!
A zase pršelo když jsme se byli podívat na slavnou KATEDRÁLU NOTRE DAME.
Byli jsme se podívat i v moderní čtvrti Paříže – LA DÉFENSE, nejodvážnější a nejpozoruhodnější počin francouzské poválečné architektury.
Poslední den večer jsme skončili zmrzlí a mokří v jedné hospůdce na kávě za 2 eura. Bylo to totiž v první dekádě května a moc teplo tedy nebylo.
A protože jsme se chtěli také trochu ohřát, tak jsme si zase jako správná Hujerovic rodinka zajeli všichni do Itálie k moři.
Pro velký úspěch jsme si zopakovali pobyt na Palmové riviéře, kde jsme byli rok předtím. Bylo tam opravdu krásně a mám stále hezké vzpomínky.
Takhle jsme vypadali ráno po noci strávené v autobuse. Šlo to, ne?
Tak to obědvá dcera s dětmi v našem společném apartmánu – špenát, bramborový knedlík a uzené maso. No na to, že jsme si vařili sami, bezvadné, ne? V mrazícím boxu to přestálo cestu tam a to bylo dobře. Všem jistě chutnalo.
Pravidelné večerní vycházky po večeři a to byla denně nezbytná jejich opravdu jedinečná a výborná zmrzlina. Dávali jsme si ji všichni!
A tady nám bylo dobře všem – tedy mně s manželem a vnoučátky!
Myslím si, že to byl heroický výkon vydržet zase dvě cesty autobusem, ale ten poznávací zájezd, ten už byl opravdu poslední! Dál by to bylo nad naše síly.