Právě jsem se vrátila od kadeřnice, už jsem se na sebe sama nemohla koukat a zase jsme trošku pokecaly. Kdysi jsem chodila k její mamince a pak jsem přešla k dceři. Maminka kadeřnice Milušky je v mých letech, ona tedy zná i moje děti, protože bydlíme na stejné ulici a kadeřnictví a pedikúru mám úplně naproti.
A tuhle větu, tu Milušce řekl prý její tatínek po příjezdu ze Švýcarska. Nevím proč, to jsem se neptala, ale jezdí prý tam už víc jak 10 let a stala se mu tam taková nepříjemná věc. Zaskočilo mu maso v krku, nešlo to ven žádnou cestou, nemohl prý nic sníst ani vypít, všechno zvracel. Zákonitě tedy skončil v nemocnici.
Tam se ho doktor zeptal, jestli umí nějakou cizí řeč. Prý přesto, že se tam jakž takž domluví, na rozhovor s doktorem si netroufal, tak řekl, že ne. To prý není problém. Doktor odešel a za chvíli přišel lékař, který se mu představil, byl to český lékař a řekl, že bude jeho ošetřující. Po chvíli přišel zdravotní bratr – sestry prý tam neměli – a ten se také představil, Čech to nebyl, ale řekl, že česky umí dost dobře a bude mu k ruce.
Pak mu přinesli na velkém tácu na výběr jestli chce kávu, mléko, čaj – asi 20 druhů, dále pak tmavé pečivo, světlé pečivo croisany slané i sladké, no výběr všeho.
Dále mu řekli, aby zjistili, kde to sousto má a jak to vypadá, že mu udělají fibroskopii i kolonoskopii. Nemohl polknout ani vodu, proto dostal strach, okamžitě mu vyletěl cukr na 11, zvedl se mu tlak, ale pak ho uklidnili, že mu vše udělají pod narkózou. Za 15 minut prý se probral a bylo mu řečeno, že má vše hotovo. Říkal si, že to snad není ani možné, ale bylo to tak.
Postele tam měli polohovací, ale ne jen jako, ale opravdu. To všechno prý tam bylo tak perfektní, nejen služby, lékaři, chování všech, neuvěřitelné. Dokonce mu dali domů i glukometr. A ještě musím podotknout, že neplatil ani korunu.
Domů se prý vraceli asi v sobotu a v pondělí našel ve své poštovní schránce obálku (bez známky i poštovního razítka), ve které byla všechna jeho tamější vyšetření včetně rentgenů.
Co k tomu dodat? Šel mi mráz po zádech, když jsem to slyšela. Něco takového si u nás nedovedu vůbec představit. Je to jako scifi. Co vy na to? Já tedy „čumím“.