Věřím, že na tohle téma bude hodně článků a že se také dost z nich bude zabývat reklamou, kterou si dovolím tvrdit nemá rád nikdo z nás, a to je reklama v televizi, hlavně uprostřed filmu, seriálu či čehokoliv jiného. Dokonce se už i u nás vkládají reklamy u sportovních utkání. Tak takových blbinek, to se chytíme hned. Ale já vím, my to nezměníme.
O tom já ale psát nechci. Chci říci, že některá reklama je opravdu nutná. Jak bychom se například dozvěděli o tom, kde můžeme co nakoupit, nemyslím teď konkretní výrobky, ale sortiment. Že se třeba tu a tam otevře nějaký nový obchod. Vždyť vlastně i my, blogeři, máme svou reklamu v podobě přehledu článků, které vychází na našem blogu v jeho administraci. . Jak jinak by se k nim dostali čtenáři, že? Určitě je takových a podobných případů hodně, ale co si já myslím, že je nejdůležitější a podstatné, jak moc všem těm reklamám podlehneme.
Já bych třeba tady a teď chtěla udělat takovou malou anti-reklamu. Právě po zkušenostech, kdy i já jsem „nalítla“.
V našich místních novinách inzerují (což je vlastně také takový způsob reklamy, ne?) různí podnikatelé a obchodníci své nabídky. Podlehla jsem jedné takové a pořídila si do mé inkoustové tiskárny naplněnou starou moji kazetu. Ušetřila jsem cca 80 Kč a tisklo mi to asi stejně. Tedy ta černá náplň určitě. Barevně zas tak moc netisknu, tam jsem poznala rozdíl až po výměně.
Tady ale není hlavní ta kvalita tisku, i když pro někoho, kdo to potřebuje k práci ano, ale byl tady jiný a horší problém. Včera, když mi prodejce, který je vlastně prodávající technik řekl, že mi mohlo tu tiskárnu odrovnat toto plnění, tak jsem si řekla, co jsem to vlastně za trdlo, že jsem se nechala tak nachytat. Už jsem to sama tušila, protože jsem tu kazetu musela často čistit, ale tady mi to bylo potvrzeno člověkem, který tomu rozumí.
No a to je to, čím je vlastně reklama nejvíc nebezpečná. Vidina toho, že ušetřím, zničila jsem si vlastně tiskárnu a tím jsem prodělala a to dost.
Pro mne z toho plyne poučení, než do nějaké reklamy vletím po hlavě, tak se raději zeptám odborníka nebo se přesvědčím jinak.
Nakonec je to asi tak, jak už kdysi říkával můj tatínek: „Nejsme tak bohatí, abychom si kupovali levné věci“. Ale teď už je pozdě bycha honiti, ale na druhou stranu – chybami se člověk stále učí, i když to někdy stojí zbytečné peníze.