Chci podat jedno hlášení, které jsem slíbila. Ve svém článku ze dne 24.5.2011 nazvaném SMLOUVY PRO OBYČEJNÉ SMRTELNÍKY jsem psala o tom, jak moje sousedka zaplatila předem za výměnu oken ve své chaloupce 100 tisíc Kč. Tedy celou částku. Přiznám se, že i já jsem měla strach, jak to dopadne, ostatně jako všichni z vás, kteří jste tento článek četli. Byla zde i obava, že nemusí být práce provedena tak precizně, jak by si majitelé představovali a potom by bylo horší asi uplatňovat nějaké sankce.
Hurá! Dopadlo to výborně! Volala mi sousedka z chalupy, okna jsou vyměněna, práce je provedena precizně, na firmu pěla sousedka jen samou chválu. Tak je ráda nejen ona, ale i já a jistě i všichni ostatní, kteří pochybovali. A takové zprávy mám ráda. Vím, že by to mělo být normální a dřív bychom se tomu ani tak nedivili, ale v dnešní době jsme spíše překvapeni tím, že je práce odvedena v takovém čase a kvalitě, jak je uvedeno ve smlouvě. To je tedy na pochvalu.
No, uvidíme, jestli takovou pochvalu dostanou i pracovníci, kteří mají měnit okna u nás. Naše firma slíbila, že po podpisu toho velkého zvýšení nájmu nám konečně téměř po 50 letech okna vymění a vypadá to také, že hodlají své slovo dodržet. Už se začalo v různých částech města v červnu a u nás v domě jsme ráno našli vývěsku, že se i u nás budou měnit okna. A to mě tedy podržte, už v pondělí 8.8. Jen jsem zvědavá, jak to s manželem zvládneme. Už jsem ale upozornila syna i dceru, že pokud budeme potřebovat pomoct, tak se nebudu stydět a povolám je.
Chtěli jsme si ještě na týden vyrazit v té době na dovolenou do Prahy, ale když budou okna, nedá se nic dělat. Dodatečně jsem zjistila, že stejně v „našem“ hotelu nemají volno, tak to budeme muset zkusit později. Aspoň si to v klidu dám do pořádku.
Nakonec mi to nedá, abych vám nenapsala něco pro zasmání, co se mi stalo včera v čekárně u lékaře.
Vedle mne si sedla paní, která hned začala povídat. A o čem jiném čekárně lékaře, než o zdravotních problémech, že? Vyprávěla o tom, jak se cítí, že je to někdy horší a někdy lepší, že se někdy cítí hrozně jako na 70 let. „Tak vám děkuji“, říkám jí a směji se, „to jsem já“. Hned začala říkat, že by mě tolik nehádala 🙂 ať se nezlobím a dodala: „Ježkovo voči“. A to byla zase trefa! Nakonec se smála skoro celá čekárna.