Je počasí, že by psa nevyhnal, tedy aspoň tady u nás, ale jsou na tom lidé daleko hůř. My jsme se s manželem včera vrátili z naší krátké dovolené ve Františkových Lázních.
Úplně nejkrásnější den byla sobota, to jsme tam přijeli. Jeli jsme z Mostu, kam nás ráno odvezla dcera a pokračovali do Chebu. Tam jsme to měli jen coby kamenem dohodil vláčkem do Fr. Lázní. Jen jsme sedli do vlaku, ihned jsme viděli, že přichází průvodčí a manžel nemohl najít jízdenky. Hledal všude, v peněžence, ve své příruční taštičce, potom jsem hledala já, ale jízdenky nikde. Už jsme se smířili s tím, že si ve vlaku koupíme jiné, co se dá dělat a vtom – hurá! Přece jen byla ještě jedna přihrádka, kterou manžel přehlédl. Však se mu také kouřiloo z hlavy, než je našel. První zmatky jsme tedy zažehnali.
Tak toto je ten „náš“ hotel. Vypadá hezky už zvenku, že? Dali jsme si do recepce tašku a vydali se na kolonádu, dát si někde kávu a pak oběd.
Tato velmi sympatická, příjemná a hodná paní, to je paní Mazancová, která s manželem tento hotel vlastní a vede. Nechtěla se fotit, ale já jsem to zmáčkla a takhle to dopadlo.Dostali jsme klíče od pokoje a protože bylo krásně, ihned jsme prchali do AQUA FÓRA, kde bylo pochopitelně narváno. Nejdříve jsme uvnitř nemohli najít sprchu, pak cestu ven. Pobyli jsme ve vnitřním bazénu, pak jsme se přemístili do venkovního a užívali jsme si různých vodních proudů. Nejvíce tam ovšem řádily děti, aby ne, bylo krásně a mají prázdniny!
Vy, kteří znáte, jak to v těchto zařízeních chodí tak víte, že dostanete na ruku takové „jako“ hodinky a s nimi tam fungujete. Při odchodu jsme je měli zasunout do zařízení, které nás pak pustí ven. Ale mně to nešlo, „hodinky“ zůstaly viset někde uprostřed, tak jsem je popostrčila manželovými a prošla. To už ale neprošel manžel. Musela jsem za recepční, ale ta se také trochu zapotila, než ho „pustila“ ven. Takže po tom ranním incidentu s jízdenkami byl tady další v bazénu.
Nemělo být ale toho dne všem trapasům konec. Večer jsme si šli sednout na vínko na zahrádku toho našeho hotelu a já požádala paní servírku, jestli nás spolu s manželem vyfotí. Byla ochotná, vyfotila a tak já si chtěla na oplátku zase vyfotit ji. Bohužel. Fotoaparát mi říkal: „Vybitá baterie.“ byla sobota večer, já jsem ještě ani neviděla, kudy se tam ty baterie dávají a jestli je vůbec po víkendu někde seženeme.
Další den byla neděle, katastrofy se nás ten den vyhnuly, tak jsme si chodili jen po vycházkách a dostali jsme tip, kde by nám s tím foťákem mohli pomoci.Tohle jsou všechno fotky, pořízené na té krásné kolonádě.
Další fotky a povídání příště.