JÁ A DUCHOVÉ

Přemýšlela jsem o tom, jestli i na tohle téma bych měla co říct. Něco mne napadlo.

Jak je o mně již známo, narodila jsem se v Brně a na Moravě jsem také chodila do školy. Je všeobecně známo, že je tam daleko víc věřících lidí než tady na severu Čech a tak asi proto jsme měli (bylo to začátkem 50. let) na základní škole povinné náboženství. Také si pamatuji, že jediná dvojka, bohužel, kterou jsem tenkrát hned ve 2. třídě měla na vysvědčení, byla z náboženství. Nevěděla jsem tenkrát, že BŮH je ve třech osobách : BŮH OTEC, BŮH SYN A BŮH DUCH SVATÝ. Od té doby jsem to nezapomněla.

Pak si také vybavuji několik filmů na toto téma, z nichž se mi jeden líbil nejvíce. Hrál v něm Patrick Swayze a vždy mě dokáže rozplakat. Jmenuje se DUCH.
Ilustrační foto staženo z internetu.
No, napadlo mě ještě jedno téma – vypouštění „duchů“, ale o tom se raději zmiňovat nebudu, že?

Co se týče mé osoby, na nějaké seance, kde se vyvolávají duchové nevěřím, nikdy jsem se toho nezúčastnila, ale kolikrát mě napadlo, že bych se ráda spojila s někým ze záhrobí, s někým, kdo mi chybí a kterého jsem milovala a ztratila moc brzy nebo bez rozloučení.

Myslím, že by to bylo hezké, ale bohužel. Zatím si mohu s těmito lidmi občas povídat jen ve snech, ale nebývá to často, ale bývají to hezké sny, někdy ještě z dřívější doby, ale někdy jako jsou tyto osoby zasazeny do dnešní doby, jako by žili stále. Ale nejsou to duchové, ale skuteční, hmotní lidé tak, jak si je pamatuji.

Tak a teď si jdu teprve počíst, jestli se vůbec někdo s nějakým duchem třeba na seanci někdy setkal.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *