Dnes jsem potkala jednu kamarádku, kterou jsem už dlouho neviděla. A vyslechla jsem si opravdu jeden moc smutný příběh.
Kamarádka má dceru, která má dvě děti, je na ně sama. Manžel jí tragicky zahynul a do jara za něj platila půjčku, z které nic neměla (vzal si ji sám tajně). Tedy měla jen placení navíc ještě s dost „mastnými“ úroky.
Dlouhou dobu říkala, že nechce žádného chlapa ani vidět a opravdu byla roky sama. Ale příroda si občas taky „zamane“, tak se dcera té kamarádky, říkejme jí Petra, zamilovala. Partner jí měl rád, byl hodný i na její děti, ale přece měl tento vztah dost velké problémy. Tím byl alkohol. Petra si zpočátku myslela, že jejího milého láska změní, tak mu dovolila po jeho úpěnlivých prosbách, aby se k nim nastěhoval.
Ze začátku to jakž takž šlo, pivo měl rád, ale dal si ho doma, když šel někdy do hospody, tak bral Petru sebou, nebo šel-li sám, opravdu se vracel brzy a celkem fit.
Měli totiž dohodu. Přijde-li někdy domů opilý, zase půjde, odkud přišel. No, správně tušíte to, co tušila i moje kamarádka. Jak má někdo tak moc rád alkohol, ani láska ho nezmění. Navíc byl stále svobodný, tudíž si vždy mohl dělat co chtěl a těžko se to ve čtyřiceti mění.
O tom, že měl Petru rád svědčí na druhou stranu to, že si ji chtěl vzít, několikrát ji žádal o ruku, ale ona měla stále tu podmínku, kterou brzy porušil po prvé, pak po druhé, to už měl výstrahu. Když se tedy opil do třetice, tak napřed zavolal, jestli se má vracet domů. Bohužel, vrátil se, ale jen pro své věci a zase zpátky šup k mamince.
Ještě bych měla zmínit, že celá jejich rodina – tedy on a jeho máma, byli zadlužení až hrůza! Říkal však, že to všechno zvládne. Jednou prý si zase vzal další půjčku na zaplacení té předchozí a protože neměl na to ten správný svůj účet v bance (no v dnešní době docela zvláštní), tak požádal Petru, jestli by ty peníze nemohl použít její účet. Zašli za jakousi paní do banky, ta říkala, že to není ručení, jen souhlas s tím, že mohou použít ten její účet. A ona, duše nevinná a nepoučená, podepsala.
Jak jsem psala, rozešli se. Zhrzený milý se snažil Petru ještě mnohokrát přesvědčit, jak ji miluje, ať mu to odpustí, ale tak už se zařekla, že ne. Už mu prostě nevěřila a není se čemu divit.
Je to už dva roky, co se rozešli a před měsícem přišel Petře dopis z banky, že ručí za dost velkou půjčku, klient ji nesplácí, tak jí bude provedena exekuce. No není to na mrtvici? Okamžitě se s ním telefonicky spojila a on ji ubezpečil, ať se nebojí ničeho, že jí v tom přece nenechá.
A nechal. Minulý týden jí zablokovala banka účet a uvalila exekuci. Bývalý milý už ani nezvedá telefon, ani neodpovídá na SMS zprávy a banka chce na Petře prý „aspoň“ něco, tak 200 tisíc, pak by jí (?!) odpustili nějaké penále.
Sami žijí tak tak, rodiče jsou nemajetní a co teď? Babo raď! Proto se nedivím kamarádce, že je na odpis.
Tedy v dnešní době se už pomalu nedivím ničemu, ale PROČ probůh neútočí hlavně na dlužníka a vyhrožují slušné osobě, která je nervově vyřízená. Prý je jako ručitel. Tenkrát jí to bylo ale řečeno jinak. Můžete dnes někomu věřit? Asi málokomu a proto NIKOMU NIC NEPODEPISUJTE, ani snad přání k narozeninám.