Jaruška se jmenuje moje nová kamarádka z nemocnice. Společný týdenní pobyt v nemocnici nás sblížil natolik, že jsme zůstaly v kontaktu a věřím, že budeme hodně dlouho.
Je to o tři roky mladší babička než já, ale babička – to slovo už dávno neodpovídá dnešním ženám v babičkovském věku. U nás na Moravě by se řeklo, že je to šik „baba“, pěkná, upravená, hodná.
Po příchodu na nemocniční pokoj tam už Jarka byla, ihned jsme se představily, já se jí asi po 10 minutách zeptala, kolik je jí let a bylo to. Ihned jsem jí nabídla tykání a začaly jsme si povídat o rodině.
Jarka má tři děti. Nejstarší je syn, pak za ním za dva roky byla hned dcera a po delší pauze ještě jedna dcera. Vnoučat má devět, už dokonce jedno pravnouče a další na cestě. No, nato, že je mladší než já, tak šikulka, co? A to má pořád jednoho manžela! A jak jsem mohla vidět, mají spolu pořád hezký vztah, Jaruška miluje všechny své děti i vnoučátka stejně jako já, o tom bychom si mohly povídat celé dny.
Samozřejmě také došlo na nemoci. I tam máme hodně společného. Už to, že jsme byly v nemocnici obě s ramenem nás sblížilo. Ona sice s levým a já pravým, ale co, nějak se začít musí a já před dvěma lety tím levým začínala, čímž ovšem nechci říct, že mne musí Jaru následovat. Ani bych jí to nepřála. Také ještě asi neměla tu nemoc tak rozvinutou jako já, protože jí dávali „jen“ infuze a RHB. Už jsme si od té doby, co jsme doma, párkrát telefonovaly, prý se jí to zlepšuje, ale obě víme, že je to ještě běh na dlouhou trať tak doufáme a věříme. A také něco pro to děláme, že? Cvičíme denně doma, zatím nás k odborníkům nikdo neposlal.
Jednu nemoc, co má moje nová kamarádka, tu naštěstí „zatím“ nemám a jsem za to velice vděčná. Ona má cukrovku a je na inzulínu. A jak jsem viděla, to už je hodně těžká a nebezpečná forma cukrovky, když to dojde na píchání 3 x denně. Nikdy jsem také netušila, jak je přísná ta její dieta, musí všechno přepočítávat na jednotky, když si dá k obědu knedlík s omáčkou, už nesmí polévku. Zase naopak, klesne-li jí inzulin moc, musí sníst něco sladkého, ona sebou stále nosí hroznový cukr a cukr v sáčcích.
Už jsem popisovala v mém příběhu z nemocnice, jak měla hypoglykémii. Já, která to nikdy nezažila, jsem z toho byla hotová a teď už vím, co bych hned musela udělat, ale to až teď. V nemocnici jsem běžela pro sestru, Jarka se dala zase do pořádku, ale trvalo to hezkou chvíli a tak jsme si potom šly dát obě dolů do kantýny výborného nanuka. Jako za odměnu.
Co mne ale ještě šokovalo je to, že její vnučka, které je teď 10 let, má od 6 let také cukrovku. Píchání inzulinu nahradila pumpa, kterou si sama koriguje inzulin v těle. Přišla tam se svou maminkou a sestrou k babičce na návštěvu, tak mi to ukazovala, jak má tuto pumpu přidělanou na bříšku. Je to taková hezká, milá a chytrá malá slečna a už má takové trápení. Když jsem ji viděla, jak je statečná, měla jsem plné oči. Ona to prostě bere, že to tak musí být a vůbec si nějak nestěžuje. Všechny tři, tedy ona, její také chytrá a krásná sestřička i maminka, tančí ZUMBU. Do té doby jsem to slovo ani neslyšela, natož abych věděla, o co se jedná.
Zumba je disciplína na pomezí tance a sportu. Zumba je první disciplína ve fitness centrech, která je skutečně veselá a zábavná, bourá zápolení s vůlí známou z tradičních sportů. Kvalitně vedená lekce Zumby je prospěšná nejen tělu, ale výrazně ovlivňuje i psychiku, cvičenci zažívají endorfinové opojení. Tak tohle jsem si přečetla ve Wikipedii. Dokonce už se pořádají jakésí závody i v cizině.
Z internetu jsem si také stáhla ilustrační foto zumby.
Tak to jsem se ale hodně rozpovídala o mé nové kamarádce a to jsem se ještě chtěla pochlubit, že mi dnes přišel do mé sbírky další ježeček. Ano, hádáte správně. Poslala mi ho Jaruška prý k svátku, udělala mi opravdu velkou radost a to, že se netrefila do mých cca 150 kousků z mé sbírky, to tedy klobouk dolů.
Tak to je tedy můj nový přírůstek! Jaruško, moc děkuji a jsem ráda, že jsme se poznaly!