Dnes jsem četla v novinách, dokonce tam byla i fotka, jak žahla u moře jednoho chlapce medúza. Dostal to dokonce do oka.
Tak jsem si vzpomněla na jeden podobný náš zážitek u moře. Bylo to v Itálii, kam jsme jezdili tak často, ale stalo se to naštěstí jen jednou. Ale stálo to zato.
Toto je fotka z roku 2002, tedy přibližně to odpovídá. Vpravo já, vlevo děda, před dědou Terezka a přede mnou Tomík.
Tenkrát bylo vnučce Terezce asi tak 9 – 10 let, už si to přesně nepamatuji, byla s dětmi stále v moři, ale nedaleko od břehu. My seděli blízko, vždy byl někdo dospělý s nimi ve vodě. Nikdy nebyla vnoučata sama, ale tomuhle se předejít nedalo.
Terezka najednou vykřikla a začala plakat. A dost. Přiběhla za námi a měla na bříšku červenou skvrnu, která bolela a dost. Napřed jsme nevěděli, co se stalo, ale jak vnučka plakala stále hodně, tak se k nám seběhlo dost turistů a tak jsme se dozvěděli, že ji žahla medúza. Přišli i Němci a Italové, ale už přesně nevím kdo z nich byl vybaven na všechno. Potřeli jí to místo tuším octem a přece jen to malinko odeznělo. Ale rána byla celá červená, oteklá, kdybych to neviděla na vlastní oči, tak bych nevěřila, co dokáže. Turisté nám také říkali, že nesmí s tím na sluníčko, aby se to nezhoršilo. Plakala tenkrát chudinka tak bolestně a lítostivě, my ostatní měli slzičky na krajíčku, ale pomoci jsme nemohli.
Vím jen, že pak musela nosit plavky vcelku, aby ji na to nešlo sluníčko, v moři se dlouho bála a na bříšku měla červený flek hodně dlouho a pak dokonce jakousi malou jizvičku ještě skoro celý rok. Tak pozor na medúzy, jsou opravdu nebezpečné. Terezka měla ale víc štěstí než ten chlapec, který to chytil do oka a pak prý měl i jen černobílé vidění.
No, my měli vlastně také štěstí, o které jsme se díkybohu dověděli později. Kolik medúz je jedovatých a co všechno mohou způsobit.
Tento ilustrační obrázek medúzy jsem si stahla z internetu. Jednou jsme jednu našli také na pláži, ale už mrtvou. Asi se usušila.