Schválně jsem použila přívlastek NAŠE, protože si myslím, že je v našich dětech, vnoučatech… ostatní bych řekla, že je přítomnost. Tedy aspoň pro mne, pro kterou to bude za chvíli všechno minulost.
No, takhle jsem tedy nechtěla začít, ale v podstatě je to pravda. Já osobně jsem si nikdy nedovedla život představit bez dětí. Jsou to vlastně pokračovatelé našich rodů a náplň našeho života. Jedno pořekadlo říká, že každý je svého štěstí strůjcem, tedy i budoucnosti. Ne vždy nám vždycky vyjde všechno tak, jak bychom si to přáli nebo představovali, ale ten základ, ten si myslím, že záleží jen a jen na nás.
Jistě každý z nás by chtěl to ve svém aktivním životě dotáhnout na co nejlepší post, proto je třeba také něco pro to udělat. Děti se ve škole učit, pak se něco dobře naučit nebo vystudovat, ale také a to bych vůbec nekladla na druhé místo, vychovat ze svých dětí slušné lidi. Takové, kteří nekradou, neubližují, umí se o svou rodinu postarat. To by měla být podle mne základní vize budoucnosti. Jestli někdo chtěl být kominíkem a pak se stal pekařem, to si myslím že není tak důležité.
Také bych řekla, že by mělo být samozřejmé, abychom si pomáhali. Nikdy nevíme my, kdy tu pomoc druhých budeme potřebovat my. Tím ovšem zase na druhou stranu nechci říct, abychom podporovali lenochy a ty, kterým se nechce pracovat.
Jo, kdybychom bývali byli všichni poctiví, dělali vše tak, jak se má, i ta naše nejbližší budoucnost by mohla vypadat podstatně lépe. A k čemu jsem tedy dospěla závěrem? Zase k začátku. Všechno je v lidech. Buďme na sebe hodnější, poctivější a ohleduplnější, vychovejme dobře své děti a pomáhejme tam, kde můžeme a určitě ta budoucnost bude pro všechny hezčí, nemyslíte?