Tak, dost bylo včera slavení a slziček, teď rovnýma nohama do reality.
K tomu titulku bych nejraději přidala …. spíš vzatí něčím přes hlavu či co, jinak tomu nerozumím.
V úterý nás obcházel soused, že nám domovka vyměnila vložku u domovních dveří, každý dostal jeden klíč, abychom si mohli nechat včera přidělat potřebný počet, že se ve čtvrtek vložka vymění.
Manžel šel dopoledne k zubaři. To chodí zpravidla sám, já zatím prala, tedy já, pračka, však mi rozumíte. Samozřejmě si klíč nový nevzal, tak na mne zvonil, abych mu ten nový hodila z okna. My to takto praktikujeme, protože šlapat zbytečně 63 schodů tam a zpět se nám zas tolik nechce.
Protože nějak dlouho nešel, vyjdu na chodbu, slyším ho tam dole s někým mluvit a dost dlouho, než přišel nahoru. Nešlo to odemknout. Ještě, že šla sousedka z prvního patra, tak mu otevřela a dlouho to spolu zkoušeli. Jednou ano, třikrát ne, dostal instrukce a odpoledne jsme šli nakoupit.
Vyšli jsme z baráku, zaklapli a manžel mi říkal, ať si to zkusím, že mi ukáže ten fígl. Nebyl potřeba. Dveře šly otevřít na první pokus. Paráda.
Asi za hodinu jsme se vraceli s nákupem domů a bohužel. Žádný fígl nefungoval. Zkoušeli jsme to oba dva a marně. Asi po 5 minutách jsem musela zazvonit na sousedku z podstatně nižšího patra, jestli by nám přišla otevřít. Už jsme tam na to byli tři. Nešlo to nikomu. Přidala se další sousedka.
To už jsem říkala, že to přece není normální, aby přece pořád někdo na někoho zvonil, aby se dostal domů a kdo to na té domovce zařizoval, abychom věděli, komu o té „odborné“ práci říct.
Zvonila jsem tedy na souseda v přízemí, který to tam vyřizoval, i soused to zkoušel…… no zkrátka jak to říct? Jednou to jde, desetkrát ne, připadá vám to normální? Jsem jen zvědavá, až to nepůjde někomu, kdo je trošku víc psychicky labilní a rozkopne to sklo u dveří, co bude pak?
Do toho všeho se ještě „přimotala“ pošťačka, která nemá taky nový klíč (jestli jí tedy na něco bude) a při té příležitosti jsem se jí zeptala, jak dlouho jde na poště doporučený balíček.
V sobotu mi jedna dobrá dušička posílala doporučeně balíček a je čtvrtek a nic. Nevěděla nic. Balíčky – to není její parketa, ona nosí jen doporučené dopisy, neví, jak to jde dlouho, balíčky i malé vozí pošta autem a s těmi ona se nevidí a neví, jak to mají. To musím na poštu. Tak dík. Další „odbornice“ na slovo vzatá. Já jen doufám, že do třetice dnes nepotkám ještě někoho v bledě zeleném.