Nevím jak u vás, ale u nás je dnes sice teploučko, ale dost silný vítr. Myslím si, že přižene změnu počasí. Má pršet. Země vláhu potřebuje a náš barometr změnu avizuje. Dnes jsme si notovali jak s manželem, tak i s maminkou, jaké máme zase trápení s páteří. A to je ono.
Já jsem dnes dokonce nezvládla v kuchyni na jedno „stání“ ani zadělat na mazanec a pak připravit nádivku. Beránek přišel až po obědě. Ale byla jsem ráda, že jsem to (i když lék na bolest dnes být musel) nakonec všechno zvládla. Už jsem vše i ochutnala, no a dobrý. Zde je výsledek :
Mazanec, který peču každý rok. Myslím, že rozdíl mezi ním a tím koupeným je opravdu dost velký.
Ke každoročnímu rituálu patří i velikonoční nádivka. Kopřivy tam nejsou, jen petržel a pažitka, ale i tak chutná.
A beránek přece nesmí chybět! Vlastní formu nemám, tak vždy vypomůže sousedka. Není to klasický stojící, ale ležící, letos vše obzvláště krásně žluté, přidala mi k formě i domácí čerstvá vejce. To je barvička!
Tak dnes to proběhlo vše bez úhony, tak jsem si po obědě, který jsem ještě také dopoledne zvládla, vzala noviny a šla na „gaučink“. Řekla jsem si, že si zasloužím po tom těžkém dopoledni trochu odpočinku, třeba i chviličku zavřu oči….. no to jsem si jen myslela. Manžel, který málo slyší, neumí být chvíli zticha a pak se diví, proč jsem neusnula. Napřed rozšlápnul lahev od minerální vody, pak asi třikrát kýchal a pětkrát smrkal….. to už jsem raději vstala.
Přeji všem čtenářům mého blogu krásné Velikonoce!
Vaše Ježurka