Tak začnu dnes tím, že už zase mohu trošku fungovat, i když to ještě není nic moc, ale díkybohu za to. Když jsme šli dnes s manželem z nákupu na autobus, potkali jsme jednu naši známou, která dříve bydlela nedaleko, ale výše nájmu ji s manželem vyhnala. Odstěhovali se do hor, do městečka, kde asi opravdu dávají lišky dobrou noc, ale příroda ne. V zimě se tam dá lyžovat, protože je tam dost a dlouho sníh a v létě jste zase blíž ke sluníčku.
Byla prý to dřív jejich chalupa, kterou darovali synovi. Ten si ji předělal k obrazu svému, protože netušil nikdo z nich, že tam bude bydlet i s rodiči, kteří jsou už oba v důchodu. Známá říkala, že tím pádem spí ona sama v kuchyni, prý jako hospodyně nebo služka a manžel si denně rozkládá gauč. Syn, i když je zatím sám, má manželské postele a to se asi moc nehodí spát tam s maminkou. Tak to ošetřili zatím tak, ale říkala jsem jí, až si tam syn přivede ženu, bude hůř. Už teď prý je to pro ně malé, natož až jednou přibude žena a dítě…
To ale není všechno. Tady doma měli kočku, kterou vzali sebou. Syn měl kocoura. Hned, jak se dali trochu dohromady (ona to psychicky nezvládla a skončila se žlučníkem v nemocnici), tak šla, že nechá kočku vykastrovat. Bohužel, bylo už pozdě. Přibyly jim čtyři koťátka. To už jich měli dohromady šest koček. Z těch koťátek byly dvě kočičky. Zase se vydali s nimi k vykastrování, ale zase měli smůlu! Jedna kočka měla osm a jedna pět koťat! Čtyři koťátka udali, ale ostatní ne. Známá říkala, že by to neudělala, aby jim nějak ublížila, když pomáhala kočce u porodu.
Tak si stěžovali, že mají málo místa v té jejich chaloupce a teď mají ke všemu ještě 13 koček! Ano, přesně tolik, zkuste si to spočítat, já to přepočítávala dvakrát, snad je to dobře! Ten výsledek ale určitě! No a pak jak jinak tu známou pojmenovat – KOČIČÍ MÁMA jak vystřižená!