Vím, že nemocná je stav, ale odvážná a statečná, ještě bych mohla říct soběstačná – to jsou přívlastky, které patří druhé babičce mých vnoučat od syna. Jinak tedy řečeno jeho tchyni.
Je to už asi tři týdny, co onemocněla chřipkou. Lékař jí předepsal antibiotika. Brala, brala, až dobrala, ale chřipka se jí držela jako klíště. Protože to pořád nebylo ono, šla k lékaři znovu.
Chci jen podotknout, že je to tvrdá žena, které je 75 let, fyzicky je na tom o mnoho lépe než já, bydlí sama v baráku, kde musí leccos zvládnout!
Tak tato žena šla znovu k lékaři, od kterého odcházela s dalšími antibiotiky. Ouha! To ale nebyla „její“ značka! Dělaly jí vyloženě zle a to tak, že strávila dost času na záchodě.
Pravidelní čtenáři mého blogu ví, že syn i vnuk hrají bowling a to mimo jiné obnáší i častou nepřítomnost doma. Minulý týden byli až v Olomouci a tak jejich řekněme babička byla na svou nemoc sama. Když sama, tak to i sama vyřešila. Sedla do auta (ano, ještě jezdí) a zajela si sama na pohotovost. Když mi to vyprávěla její dcera, tedy moje snacha, byla na mrtvici.
Vrátili jí ještě jednou ta atb, která brala už dříve. Její zdravotní stav se ale nelepšil, proto s ní ve středu večer jel můj syn s vnukem do nemocnice na pohotovost. Měla štěstí na šikovného doktora, který si i na „babku“ udělal čas. Nemohla totiž dýchat, tak jí dělali veškerou prohlídku i srdíčka, dali jí infuzi a výsledek byl asi ten, že jí ta antibiotika rozházela veškerý imunitní systém.
Celou tu dobu tam s ní byli naši kluci, vnuk jí poponášel tašku, chodil pořád za ní, seděl u ní, je to jasné, znám ho dobře, měl o babičku strach. Je to velice citlivý mladý muž, naše zlatíčko.
Domů přijeli až po půlnoci a ráno, když se mu babička omlouvala, že se moc nevyspal a jak se o ni dobře staral, jen skromně řekl: „Babi, to nevadí, já jsem to dělal rád“.
Tak dnes má ta statečná babička ještě poslední (snad) návštěvu lékaře, kterou prý nesmí odkládat, protože by z toho ošklivého zánětu dutin, které pořád má, mohla dostat i zánět mozkových blan!
Když jsem jí včera volala, abych si s ní taky pokecala, tak už měla i trochu humor, což je velmi dobré znamení.
Proto jen dodávám! Jiřko vydrž! Vidíš, jaké máme zlaté děti a vnoučata, tak už kvůli nim! A nedá mi to, abych vám všem nepřipomněla : Nepodceňujte chřipku!
P.S. Abych nezapomněla také na vnučku, která se teď o babičku stará, když jsou rodiče s bráškou na bowlingovém turnaji v Maďarsku. Měla jet také, ale …. marodí spolu! Opravdu také hodná vnučka!