Včera jsem se tedy vrátila od maminky. Slíbila jsem, že napíši, jak to všechno dopadlo, tak slib plním a píši.
K mamince jsem tedy v sobotu brzy a dobře dojela s mým sousedem, který mne opravdu ochotně dovezl až k mamince před vrátka. Když prý jsem potřebovala, rád to pro mne udělal. Uvědomuji si, že takových cizích lidí už zas tolik není, proto jsem mu byla vděčná. Ani nechtěl žádné peníze za tu cestu, co jel kvůli mně navíc, ale to jsem se nedala.
Maminka byla ráda, že zase nebude chvíli sama, potěšila se ještě dodatečně s vánočními dárky, když tu na Vánoce nebyla, všechno zase oplakala, jako vždy, no a pak jsme se pustily po obědě do práce. Protože je o mně známo, že už žádnou těžkou práci nezvládám, tak jsme se pustily do něčeho, co bylo záslužné.
Já jsem koupila mamince i krásný župan a ona argumentovala s tím, že už nic nechce, protože to nemá kam dávat. Jé, to pak zbylo místa! Nelítostně jsme probraly celou skříň se vším všudy a vyřadily šaty, halenky, svetříky, utěrky, ručníky, všechno, co bylo poškozené, zašívané nebo věci, které neměla už delší dobu vůbec na sobě. Likvidovaly jsme i rozbitý šlehač (no prý ho bylo ještě škoda), starý telefonní přístroj a takové další věci – to by si bezdomovci pohrabali v popelnici, skoro jsem tu malou zaplnila!
Maminka vlastně ani moc neprotestovala, některé věci jsem si vzala domů, že ji z toho ušiji něco, co ještě užije a potřebuje. Aspoň jí to nebylo tak líto.
V kuchyňské lince jsem jí vyměnila mnou uháčkované krajky, vyprala, vyžehlila, trochu uklidila, samozřejmě jsem vařila a pekla. I když to nebyla žádná dřina, někdy jsem si myslela, že už to nezvládnu, hlavně, když jsem déle stála nebo vytírala či luxovala. To už začala protestovat moje páteř, ale nakonec jsem to musela zvládnout!
Stačily jsme si i popovídat, zasmát se, i bráška přišel na pokec, ale uteklo to, tedy především pro maminku, až příliš rychle. Včera odpoledne pro mne přijela dcera, ještě jsme si všechny tři, tedy my tři generace, daly kafíčko a kus řeči a pak jsem odjela domů, odkud mne volal denně manžel, jak už se těší, až se zase vrátím, že je doma takové hrozné ticho!
S dcerou jsme v autě cestou probraly zase takové ty naše „holčičí“ problémy a starosti a v dobré náladě i pohodě přijely bezpečně domů! Byl to hezký, i když pracovní víkend a budu ho muset zase brzy opakovat.