Už jsem dnes nechtěla psát, ale právě před chvílí jsem se krásně začetla u Lucie na blogu o zvířátkách, které dřív měli a jak to s nimi dopadlo.
To u mne okamžitě vyvolalo hodně starou vzpomínku na dobu, když jsem se jako dvacetiletá prvně vdávala a bydleli jsme u manželových rodičů v domku. Ti měli – jak jinak tenkrát v šedesátých letech – prasátko, kozu, slepičky, kachny. A také včely.
A k tomu se vážou mé vzpomínky. Zabíjelo se prase, to jsem zalezla do té nejvzdálenější místnosti, dala si polštáře přes hlavu, abych ho neslyšela kvičet. Přežila jsem to a dobrůtky z prasátka mi chutnaly. Měli tenkrát ale také kůzle, jehož maso se přidává do klobásky, snad nemusím nic dodávat k domácím klobásám, kdo je jednou ochutnal, ten ví, o čem mluvím!
Chodívala jsem kolem tohoto kůzlátka denně, tak mi ho pak samozřejmě bylo líto. Manžel i jeho rodiče si dávali k obědu kůzlečí řízečky, jak prý jsou výborné, já to rezolutně odmítla. Tak mi udělali vepřové. Já na ně u oběda mečela jako koza, abych jim zdůraznila, co jí, ale oni nic a jen se tajemně usmívali.
Když jsme všichni dojedli, tak jsem se dověděla, že mě „převezli“. Dali mi také kůzlečí řízky a já, až se stydím, ale já to opravdu vůbec nepoznala! Nebyla to jiná chuť než normálního řízku, tak jsem moje oblíbené kůzlátko vlastně jedla taky.
Málem to však mělo smutnou dohru. Okamžitě se mi zvedl žaludek a já myslela, že jim zase ten řízek vrátím! Byla jsem z toho celá špatná, ale už se to nedalo vzít zpět.
Ještě jsem si při této příležitosti vzpomněla na ještě starší příhodu, to jsem byla ještě jako děcko a my měli doma slepice. Jednou se vyklubalo takové malé kuřátko, které bylo hodně malé a slabé, ostatní ho odstrkovali a tak nám ho bylo líto, že jsme mu chytali mouchy, napichovali je zabité na špendlíky na prkénko, aby se najedlo. Zobalo, zobalo, až jednou sezoblo mouchu i s tím špendlíkem. Od té doby jsme mu jinak neřekli, než špendlík. Až došlo na jeho poslední hodinu, tak jsme ho se sestrou také odmítly jíst.
Kdepak, jak si zvířátko pojmenujete, nebo ho vidíte vyrůstat, to je konec. Tedy pro konzumaci.