Musím dodat, že se obě těšíme. A oč tu běží? Zase o moji maminku. Už je tři týdny doma (za Kralovicemi bydlí u bratra) od sestry, která bydlí až v Brně a já, která to mám „jen“ cca 100 km za ní, tak já jsem tam ještě nebyla. Omlouvá mě to, že jsem měla tu chřipku a pak také to, že to opravdu nejde jet tam kdykoliv.
Už jsem psala, že spojení tam je hodně bídné, pouze v pátek mne doveze autobus až do té jejich vesničky kousek od Kralovic a to ještě musím víc jak půl hodiny čekat někde venku na přestup. Já po chřipce, která nevydrží stát ani čtvrt hodiny, ale už jsem si říkala, že to risknu.
Syn toho má teď hodně, aby mne tam zavezl, má jiné starosti, soused, který má nedaleko (asi 20 km) odtud chalupu a nabízel se, když budu potřebovat – ti tady mají na hlídání vnuka, tak jsem si říkala, co mi zbývá. Dcera se sama nabídla, že mne zase v pondělí odpoledne přiveze zpět domů.
Ještě navíc včera začal „naříkat“ manžel, nebyl evidentně „ve své kůži“, tak už jsem byla smutná. Na druhé straně maminka, která už je zase dlouho sama a je jí smutno, bráška na to nestačí….
Já vím, pořád to vypadá, že toho nakecám, ale nechci se vymlouvat. Sousedka mi ještě nabídla tu alternativu, že soused pojede na chaloupku v sobotu ráno, jestli bych chtěla…. Tak jsme se domluvily. Je to jasné. Musí to vždy vzít do rukou ženské!
Tedy bych měla vyjet zítra kolem deváté hodiny ráno, maminka už se těší, dcera zpět je zajištěná, manžel to zatím všechno přežil, dnes jsem mu navařila na dva dny. Ještě jsem na něco zapomněla? Myslím na to, jestli ještě není někde za rohem nějaké další nebezpečí? To se teprve uvidí.
V každém případě, pokud zde nebude ode mne asi jedna zprávička na blogu, ani nikomu z vás nepošlu žádný email – dobře to dopadlo! Pro mne i pro maminku a já se ozvu zase v úterý.
Tak se těším – na koho? Na maminku a potom i na vás všechny! Hezký víkend!
Bráškovo začátky v novém domově – i pro maminku, vidět je ale jenom pejsek!