Po vánočním setkávání se u nás uskutečňuje i novoroční. Včera nám přišla ještě osobně popřát i celá rodina mého syna, vše jsme dobře zhodnotili, poseděli a připomněli si, jak nás čeká na jubilea náročný rok.
Dnes jsme zase my jeli k rodině mé dcery. Vlastně jsme tam na Vánoce nebyli, tak než sklidí tu vánoční výzdobu a všechny dárky, které jim nadělil Ježíšek u nich, tak se s tím chtěli také pochlubit.
Já se chci jen pochlubit s dcerou. Děti prezentuji pořád, tak abych tu moji „holčičku“ nešidila. To je pochopitelně foto ze Štědrého dne.
Počasí ještě v době, když jsme jeli tam, bylo dobré, tak jsme moc nepospíchali, ještě jsme se cestou pozdravili se známými a pak už jsme museli přidat do kroku, aby nám neujela tramvaj. Ale ač jsme dělali, co jsme mohli, tramvaj přijížděla do stanice a my byli ještě hezký kousek a běžet, no co si budeme povídat, to nám moc nejde. Manžel, jak je jeho zvykem, ten už to dopředu vzdal, bohužel, další měla jet až za půl hodiny a co teď? No, trošku jsme se snažili běžet a podívejme se! Paní řidička byla v dobrém rozmaru, tak na nás počkala. Ne, že by to bývalo pravidlo, o to víc jsme byli rádi.
Na zpáteční cestu nám zase všichni zamávali z okna, včetně jejich Pegginky, jako to děláme i my všem, když od nás odcházejí a také jsme dostali ještě cukroví, prý do mrazáku na horší časy. Došli jsme na stanici autobusu a málem jsme dostali šok. Počasí se totiž mezitím zhoršilo, začal foukat vítr a sněžit a na zastávku přišla mladá žena, která měla k normálnímu zimnímu oblečení lodičky na jehlovém podpatku a bez špičky! No to je tedy síla! Lepší už by byly asi i ty důchodky, jestli se ještě vůbec dělají! Asi by mi ani tolik nepřekvapil nějaký otužilec v kraťasech, ale tohle tedy ano!
Tak tedy zítra začíná všude zase normální provoz, děti už brzy zase přinesou pololetní vysvědčení, vánoční výzdobu už jsem dnes uklidila, tak zase začínáme ten nový rok s čistým štítem.