Uteklo to jako voda a zase budeme o rok starší! Silvestra už dlouhá léta trávíme s manželem spolu sami dva a také už dost roků téměř bez alkoholu. Říkáme, že jsme svoje už vypili, tak jen tak, aby se neřeklo, kupujeme si něco málo, abychom si přiťukli o půlnoci a vždy nám zbude ještě na Nový rok. Tentokrát jsme si „omylem“ přiťukli opravdu kvalitním červeným vínem, protože jsme netušili, že stojí tolik korun, ale byl to pozdní sběr z oblasti Velké Pavlovice, tak to mi pak bylo jasné. Tak jsme každý vypili něco kolem dvoudecky, manžel o kapku víc a já o to zase méně, střídmě jsme také pojídali u televize, ještě nám dost zbylo.
Vybrali jsme si program, který byl pro nás tak akorát. Opravdu hned po půlnoci mi zazvonil mobil a volal můj nejmladší vnuk. Stalo se to už skoro pravidlem (proto bych si nedovolila jít lehnout, ani kdyby se mi chtělo spát), ale tentokrát jsem slyšela sborově : „Všechno nejlepší“, dali si záležet, ano byl to nejen vnuk, ale i vnučka a dcera. Já se slzami v očích jsme si popřáli, ale já už slyšela, že mi volá někdo další. Správně. Byla to zase pro změnu nejstarší vnučka. S otázkou, kdo ji to předběhl a že si to myslela, nám také popřála i za svého bratra, ale také řekla, že rodiče už spí, že jsou tam sami dva. No, co říct? Nejraději bych je objala všechny čtyři, že si na babku vzpomněli ihned po půlnoci a téměř současně. Mám je opravdu moc ráda a vždy mě to rozpláče štěstím.
No tak jsme si ještě potom zazpívali (tedy spíš já), s moravskou kapelou a šli si v pohodě lehnout asi hodinu po půlnoci. Byla jsem ráda, že tentokrát vydržel i manžel. Jenže asi za hodinu, ještě jsem také pořádně nezabrala, jsem viděla, že si manžel sedá – ano, tušila jsem něco nedobrého! Bylo mu zle a to dost! Myslel, že bude zvracet, měl bolesti, bylo mu střídavě horko a zima, co teď? Odmítal veškeré léky, protože měl (i když maloučko) alkohol, ale po chvíli jsem mu stejně vnutila kapky! Přece jenom se mu potom ulevilo a i když ne moc, tak se přece jen trochu vyspal. Už jsem myslela, že budeme muset zavolat pohotovost, vypadalo to tak, jako když „frčel“ rychle v květnu do nemocnice, no, bohužel, asi to byl zase žlučník, ale doufám, že jsme na to přišli včas a teď dietou ho donutíme, aby se zase zklidnil!
A jaké z toho plyne poučení? Přece jenom musí ubrat trochu těch jeho oblíbených uzenin! A on je má tak rád, nedá se však nic dělat! Alkohol jsme se odnaučili, nekouříme, ach jo, za chvíli už nám toho na to světě moc nezbude! Tak, už jsem si dala jednu výchovnou, vůbec si nechci stěžovat, i tak se nám na světě líbí!
Všem Vám ostatním přejí hodně zdraví, štěstí i spokojenosti v tom novém roce!