Poslední vzpomínky jsem končila informacemi o tom, kdo všechno se v roce 2008 vystřídal v nemocnici. Bohužel začnu ten další rok, tedy 2009 podobnou informací. Zase jsem to byla já, která si tam musela jít na 10 dní lehnout! Srůsty v rameni byly už tak bolestivé a neústupné, že jsem se nemohla ani sama svlékat a oblékat, tak jsem nakonec byla ráda, že mi tam pomohou. Infuze nezabraly, tak jsem musela na sál. Tam mi je pod narkózou rozlámali a řeklo by se, bude klid. Daleko horší pak bylo cvičení. To byla bolest snad ještě horší než před tím. Ale výsledek se dostavil, i když to ještě trvalo i po příchodu domů dost dlouho.
Pak se nic zvláštního nedělo, běžně jsme se navštěvovali všichni navzájem jako vždy, slavili společně narozeniny i jmeniny, já jezdila za maminkou. Jedna zase nepříjemná událost se přece jenom stala. V srpnu nějací lumpové vykradli byt mého syna! Ukradli mu nejenom ani ne rok starou krásnou a drahou televizi a digitální fotoaparát, ale také vnučce notebook a ještě nějaké drobnosti. Řekla bych, že ještě horší bylo za několik měsíců zjištění, že OD POJIŠŤOVNY NEDOSTANOU NIC! Nepřišlo se na to, jak se tam ti zloději dostali! Tak opravdu nevím, jestli má cenu si platit pojistku!
Nerada, ale zase musím konstatovat, že v září byl v nemocnici zase manžel, který byl na operaci, ale pro jistotu v Praze. Vše dobře dopadlo a těch pět dní bez rodiny přežil dobře. Máme přece všichni mobilní telefony!
V říjnu jsme měli radost my, ale hlavně dcera s dětmi. Jejich malé „jorkšíračce“ se narodily dvě dětičky – kluk a holka.
A byla to vzorná máma, i když chudinka rodila císařským řezem! Na psí miminka měla dcera pořadník, bohužel jich bylo málo! Uvidíme, jestli ještě někdy nějaká budou.
A to už se dostávám opravdu k finále. Zbývá mi ještě lehce zhodnotit ten letošní rok 2010. Hned v lednu, jako dodatečný dárek k Vánocům, jsme si s manželem nadělili novou kuchyňskou linku. Musela jsem si vše zorganizovat sama, protože manžel už v poslední době nemá žádnou větší změnu rád. Takže vyklízení, demontáž staré linky, i výměna staré baterie, no samozřejmě montáž nové, vše se mi povedlo a radost byla velká. Nejen z toho, že se mi v té nové kuchyni bude líp „úřadovat“, ale také z toho, že jsem to zvládla na jedničku.
Ještě také se musím zmínit o tom, že jsme si hned v lednu rezervovali a dali zálohu na pobyt v lázních, ale jen od pondělí do pátku, byly tam i nějaké procedury, proto byla cena dvanáct tisíc korun. Na Vánoce jsme od syna dostali jednu poukázku na dva tisíce, tak jsme si řekli, že si zasloužíme nějakou „údržbu“ a že to riskneme.
No, to jsme ještě nevěděli, že manžela odveze sanitka v květnu, týden před plánovanou dovolenou, na rychlo do nemocnice. Ihned jsem šla na cestovku zjistit, co teď s tím poukazem, který byl už celý zaplacený, ale bohužel, byli neúprosní, storno i v takovém případě prý je 80 %! Což činilo v korunách devět a půl tisíce. Mohla jsem si stokrát říkat, že zdraví manžela je nejdůležitější, ale na druhou stranu jsem měla zlost, že se „ti zloději“ tak „napakuji“. Protože jsem známý psavec tak mi to nedalo a napsala jsem do té cestovky dopis. Slušně, ale naplno jsem jim nejen popsala situaci, ale také řekla, co si o tomto nedobrovolném sponzorování jejich cestovky myslím. No vida! Vyplatilo se to! Během dvou dnů jsem dostala vyrozumění, že přehodnotili naši situaci a najednou byl stornopoplatek jen sedm set korun na osobu.
Tedy dobře to dopadlo nejen se stornem dovolené, ale hlavně s manželem, který se mi po 10 dnech vrátil zase domů a dodnes „funguje“. Pak už jsme jeli na krátkou dovolenou jen do Františkových lázní, kde jsme byli rok před tím a do manželovo oblíbené Prahy. Tentokrát jsem se nedala ale ani já a hned odtud jsme jeli zase do mého rodného Brna, kde jsme navštívili mou sestru a byli jsme spokojeni oba.
Také jsme letos oslavili maminčiny 90. narozeniny, kdoví, kolikrát se ještě takto se sourozenci sejdeme, ale bylo nám všem moc fajn.
A co nás čeká v příštím roce? Když pominu ty nepříjemnosti jako je například nekřesťanské zdražení nájmu, zase další zvyšování cen vlastně všeho, tak zase budou nějaké důvody k oslavám.
Kromě mého jubilea – to už je ale opravdu hodně let – budeme také slavit 30. výročí naší svatby, další významné jubileum mé snachy a jejich stříbrnou svatbu a budu mít další plnoletou vnučku! Tedy na ty společné oslavy se těším, až na tu moji, to už se nehodí ani slavit, ale radovat se musíme umět z každé hezké chvilky, ne!
Tak všem mým „věrným“ přeji do života jen to nejlepší a třeba zase někdy u mého jiného povídání se těším „na čtenou“!