Naposledy jsem psala o tom, jak u sousedů hořelo na Štědrý večer. Nebylo divu při tom stavu zásuvek, v jakém u nás v bytech jsou. Byla jsem nějak koncem roku hlásit, že mi v zásuvce na chodbě jiskří a že tam zapojuji pračku. Bylo mi řečeno, jestli mám na pračku jistič. Když jsem řekla, že ne, tak prý abych si ho na vlastní náklady nechala udělat. Nechala jsem si od známého revizního technika zkontrolovat napřed naše zásuvky a bylo mi právě řečeno v jakém jsou stavu, ale dokud nehořelo, tak to nikoho nezajímalo. Když jsem se po tomto požáru, tedy v roce 2005 zašla znovu zeptat na naši domovní správu, jak to bude s tou zásuvkou, když si nechám tedy na vlastní náklady zapojit jistič na pračku, tak to najednou šlo. Poslali mi technika, který mi nejen zapojil jistič, ale i udělal novou zásuvku. Následně pak jističe montovali do všech bytů. Že by náhoda?
To bylo ale všechno, co investovali zase na dlouhé roky do našich bytů, bohužel.
Jinak v tomto roce probíhalo vše v celkem normálních kolejích, my s manželem chodili každou chvíli po doktorech, hlavně s pohybovým ústrojím (proto jsme si zase podali žádost o lázně), oslavovali všechny narozeniny a jmeniny, já jezdila dál pravidelně k mamince. Do lázní Jáchymov jsme tedy odjeli zase tradičně v květnu, abychom si na chvíli trochu ulevili. No a mně to nedalo a některé lázeňské procedury jsem vyfotila na památku.
Takhle nás balili do uhličité koupele. Šup s námi do pytle, tam nám pustili plyn, k tomu relaxační hudbu, přítmí a za chvíli se z některých boxů ozývalo chrápání.
Tady se manžel usmívá, protože se už těší na cvičení v bazénu. Jde to opravdu líp než „na suchu“
A protože si tam manžel léčil i kolena, musel denně šlapat na rotopedu, ale asi to tak zlé nebylo dle úsměvu!
No a tohle je tamější nejdůležitější procedura. Radonová koupel. Tu mají všichni předepsanou denně včetně sobot. Jen v neděli se nic neděje.
A nefotografovala jsem na elektroléčbě, tam jsem vždy musela sama a nebylo tam zase nic až tak zajímavého.
Zase jsme si zajeli na nějaké zájezdy a mezi nimi byly opět Františkovy Lázně.
Tak jsem se nechala zvěčnit u toho jejich pověstného „Františka“. Jen na památku.
A hned po příjezdu jsme zase jeli – tedy my s manželem a jen děti – jedním autem – k mamince, abychom jí popřáli k jejím 85. narozeninám. Bylo to moc hezké.
Tak tedy zleva : dcera, maminka, syn, bratr a můj manžel.
Jen se divím, že tento rok nebylo žádné moře. No, synovi se nechtělo, dcera na to neměla a my sami? Co bychom tam dělali bez dětí a vnoučat? To by nás ani nebavilo. Tak jsme se jeli zase podívat do manželovo milované Prahy. Ne na dlouho, jen na 3 dny, ale stačili jsme navštívit ta místa, která jsme chtěli. A že je i v Praze krásně, to dokazují i naše fotografie.
Jistě všichni poznali, je to v Praze – Tróji.
Tady je hned vedle zámku krásná botanická zahrada.
Ano, to je na Kampě. Nádhera!
Jenom jsem se po příjezdu domů zase musela trochu ozvat, aby na nás všichni neštípali dříví. Měli jsme zaplacený (a dost dopředu) pobyt v hotelu tříhvězdičkovém a ejhle, v pokoji nejen že nebyla ani televize, ani vlastní WC a koupelna! Na recepci jen pokrčili rameny, tak jsem po příjezdu domů napsala stížnost na CK, kde jsme si tento pobyt zaplatili. A ejhle! Brzy přišla omluva včetně částečného vrácení peněz jako kompenzace. Jen se člověk nesmí dát, oni to všichni zkouší, jak to jde.
A přece jen jedna významná událost byla v září. Syn udělal zkoušky – autorizaci na statika! Pozval nás všechny na slavnostní večeři, ale i bez ní jsme měli velikou radost, jakého máme šikovného syna! Mít dvě autorizace ve stavebnictví, to myslím není málo!