Sice jsem to napsala jako otázku, ale pouze řečnickou. Protože jinak si hned odpovídám : URČITĚ! A o koho se jedná? O tolik diskutované zdravotnictví.
Dnes jsem se byla objednat po několika obstřicích páteře na rehabilitaci. V kartotéce mě vzala sestra a zapsala hned, nikdo tam taky nebyl, ale pak mě poslala se objednat na nějaké masáže k rehabilitační sestře do čísla 3. Hned jsem slyšela, že číslo tři je tady, což řekla sestra, která tam seděla a povídala, celkem tam byly 3, pacienti žádní. Nic jí ale nebránilo v tom, aby si to tam v klídku nedopovídala, nechala mě sedět a čekat před jejím teritoriem, asi si říkala, babka má času dost.
Po chvíli tedy přišla, pozdravila, jako kdyby šla bůhví odkud a řekla, abych šla dál, že mne objedná. Bylo na mně možná vidět, že jsem otrávená, raději jsem nemluvila, abych neřekla něco, co jsem nechtěla, objednala se tak, jak mi navrhla a odešla.
Uvidím, jak to bude fungovat dál, ale v tomto rehabilitačním zařízení jsem se už mnohokrát zklamala, nejsou tam moc příjemní a přesto, že tam mají stále volno, tak si pacientů neváží. Jistě se nabídne otázka, proč tam tedy chodím? Máme tady sice ještě jedno daleko sympatičtější rehabilitační středisko, kam jsem chodila už mnohokrát, byla jsem tam i posledně, ale je to dost daleko a tady to horší mám 5 minut od domu. Děsí mne, že bych se v tom horku musela plahočit místo 5 celých 20 minut! A přitom tam mezi sebou tak „nekecají“ zákazník nezákazník, když někdo přijde, okamžitě se mu někdo věnuje a řekla bych, že jsou „poctivější“ i ve výkonu. Ale, uvidím, tady u té sestry, u které jsem objednaná, jsem ještě nebyla, tak se nechám překvapit.
Ale rozhodně, kdybych měla tu moc, tak bych nedala stejný plat všem rehabilitačním sestrám. To určitě NE! Přístup k pacientovi a tím si získání jeho důvěry je podle mne dost důležitý!