Chtěla bych vám napsat jeden pravdivý příběh. Žila, byla jedna žena, která měla ze všeho nejvíc ráda svoji rodinu. Měla ještě bratra a sestru. Řeklo by se sourozenci, ale každý byl úplně jiný. Řekla bych, že ta, o které píši, byla celkem nekonfliktní, neměla ráda napětí a už vůbec hádky, nevydržela se dlouho zlobit na nikoho, ale na druhou stranu byla dost extrovert. Její sestra byla také rodinný typ a nechtěla být s nikým v nedorozumění, ale byla úplný introvert. Ta, kdyby si měla jít k sousedce něco vypůjčit, to by raději nejedla, co k sousedce, ani k rodině. A pak měly tyto sestry bratra. Byl o dost mladší, ze začátku pohodový, často se scházeli i s rodiči, měli všichni vcelku dobré vztahy. Je pravda, že s tou starší sestrou si rozuměl o kousek víc, protože měli podobné povahy.
Jak ale všem roků přibývalo, tak se začal bratr měnit. Začal po sametové revoluci podnikat, tím byl finančně někde úplně jinde než jeho sestry, ale nebyl lakomý a byl si toho vědom. Dařilo se mu dobře, hlavně ze začátku, tak si lehce zvykl na „lepší poměry“ a také asi chtěl, aby bylo vidět, že „na to má“. Nic proti tomu, byla to pravda, avšak jen do té doby, než si koupil větší dům na hypotéku, odstěhoval se asi tak 300 km daleko od svého původního bydliště a musel prakticky začínat v podnikání znovu a sám, tedy s manželkou. Své syny z prvního manželství nechal tam, odkud přišel, tedy dost daleko, maminku vzal časem sebou, ta mladší sestra zůstala tam, odkud on se odstěhoval a ta, o které píši, ta byla rázem blíž. Při prohlídce tohoto jeho nového domova mu všichni říkali, že tím, že si vzal k sobě i maminku, tak musí počítat s tím, že bude mít barák často plný návštěv, které přijedou hlavně za maminkou (děti, vnoučata s rodinami a tak). Říkal, že to nevadí. No, dlouho mu to nevydrželo. Zkraje tam jezdil i ten jeho syn, ten mladší, s tím starším se stačil pohádat „na život a na smrt“ už dřív, tak s ním nemluvil a dodnes ani neviděl svoji vnučku, které už je asi osm roků. Po čase se stačil rozhádat i s tím druhým synem, který už k němu také asi tři roky nejezdí. Vůbec mu ty děti nechybí jak je vidět.
Tak za maminkou jezdily jen sestry, někdy s rodinou, když nebylo zbytí a musel je někdo přivézt, někdy samy, aby pomohly mamince s úklidem a taky se s ní trochu potěšily. Brzy se stačil pohádat i se svou sestrou, která tam jezdila těch 300 km, těžce to nesla, „vřelý“ vztah už tam nebyl, ale kvůli mamince…. no, nějak to šlo. Doma měl tedy manželku a syna, kterého vyženil, ale i když ho znal od mala, tak tam žádný velký vztah nebyl a není. Zvykl si lehce na to, že vše musí jít podle něj a on je ten jediný spravedlivý a to nedělá nikdy dobře. Tak žijí vedle sebe a už i jeho žena často „musí poslouchat“ a dělat některé věci i proti vlastní vůli.
Maminka zná jeho měnící se nálady, také na ni občas „vyjede“, ale pak se to snaží napravit, vždy to opláče, ale říká, že ví, že to tak nemyslí a hlavně, je odkázána přímo na jeho pomoc v případě potřeby. No a on už nerozumí ani legraci. Tu si „dovolila“ udělat ta jeho starší sestra, ta, která s ním ještě jakž takž vycházela, i když někdy s odřenýma ušima. A to už bylo to poslední, co si dovolila. Z nepochopitelných důvodů „si ji vymazal ze svého seznamu“ (na netu) se sdělením, aby mu už nepsala. Smutné, že? Ale nepochopitelné. Se sousedem se rozhádal už také asi před 2 roky, jiného tam nemá, tak si tak žije …. a já sám…. ale sám ne. Mají doma psy. Říká se, že pes je nejlepší přítel člověka. Tak tohle přísloví u něho platí stoprocentně. Psi mohou spát v obýváku na gauči, na křesle, jsou doma, když prší, když je zima, když chtějí být s rodinou… zkrátka, tomu se dá těžko rozumět, že? V podnikání se asi už tak nedaří, tedy si to myslím, a to se pak těžko zvyká na horší úroveň než dřív, tak se kolem sebe mlátí, kope, ale PROČ?