Dnes jsme zase byli na řadě my, abychom se jeli podívat za dcerou a vnoučátky k nim do Mostu. Když jsem si sedla v tramvaji, tak si za chvilku přisedla jedna moje známá z chemičky, kde jsme obě pracovaly a jak to tak bývá, tak jsme si začaly povídat. A o kom se tak mohou bavit dvě babky, když ne o dětech nebo o vnoučatech. Pamatuji si, že měli s manželem celkem 3 děti, tak jsem se zeptala, kolik má vnoučat. Říkala, že 6 vnuček a 6 vnuků v Mostě od dvou dcer a v Praze, kde bydlí její syn, tam já ještě další dvě vnoučata. To tedy smekám, klobouk dolů, jak se říká, hlavně proto, že si v dnešní době troufla nějaká rodina ještě na 6 dětí. Ještě podotkla, že to nejsou děti, kterých by si nikdo nevšímal, všechny hrají na nějaký hudební nástroj a také se samozřejmě dobře učí. Pokud vím, tak ta moje známá i její manžel jsou inženýři, takže žádné pochybnosti o barvě pleti.
Tak jsme začaly porovnávat. Vím už z dřívejší doby, že jsme rok od sebe a dnes jsme zjistily, že jsme obě narozené v květnu, jen 4 dny po sobě, ale ten rok je mezi námi rozdíl. Její nejstarší vnučka má letos 22 let, jako moje nejstarší vnučka, obě studují vysokou školu. Ona má další vnoučátka na gymnáziu v Mostě, kde učí moje dcera a kam chodí také moje dvě vnoučata (to poslední chodí na gympl jinde). Její nejstarší dcera má 48 let jako můj nejstarší syn, oba jsou narozeni v březnu. A také dvě z mých vnoučat hrají na hudební nástroj, ostatní chodili zpívat do sboru. Taky dobrý.
A co je ještě zajímavé? Obě ty dcery mají po těch šesti dětech s jedním, jediným manželem, což je na dnešní dobu také unikum. Ta nejstarší dcera má ještě dvouletého chlapečka. To také považuji za raritu, že si troufla ještě v pozdějších letech na miminko. A mají prý se ti sourozenci v obou rodinách mezi sebou rádi, toho malého „špunta“ mají ti starší na tapetě v mobilu.
Na závěr, když to shrnu, měly jsme my, babky, hodně společného, ale já jsem jako babka – břídil, naproti tomu ona je babka – no přímo výstavní!