A už jsme zase o rok dále. Tento rok jsme na jaře mohli jet na poznávací zájezd do ciziny a to konkrétně do Holandska. Přihlásila nás snacha, zájezd pořádala jejich škola a nebylo dost zájemců, tak nás, tedy mne, mého muže, druhou babičku a nejstarší vnučku, vzali sebou. A to jsme tenkrát ještě nevěděli, že si podobné zájezdy pro velký úspěch ještě zopakujeme. Tak tedy naše čtyřka vyjela do Holandska. Bylo to sice fyzicky i časově náročné, protože průvodkyně z cestovky toho chtěla zvládnout s námi co nejvíce, ale stálo to zato. Navštívili jsme Rotterdam – nejen přístaviště a město a také raritu – obytné domy, postavené na hraně, prostě jako kostka, ale také vysokánskou věž, na kterou se jelo krásným výtahem hodně vysoko a současně se točil kolem dokola, paráda. Dále jsme byli samozřejmě v Amsterodamu, po prohlídce města jsme jeli lodí kanálem, také moc hezký zážitek, byli jsme v Haagu – tedy mimochodem to by bylo hezké město, kdyby…… ano tolik psích výkalů po vydlážděných chodnících jsem v životě neviděla a že u nás také občas nadáváme, ale tam jsme tedy koukali. No, museli jsme koukat, abychom také do něčeho nešlápli. Ale jinak dobrý. Byli jsme se podívat i v Nardenu u hrobu našeho „velikána“ pana J.A.Komenského i u domu, kde žil a má dodnes pamětní desku. Mimochodem oni si ho také přivlastňují, ale my víme své. Také jsme si prohlédli lázně ve Schveningenu a překrásnou velikánskou zahradu v Keukenhofu, zrovna tam kvetla spousta kytek a také ty jejich nádherné tulipány, bylo to jako v pohádce.
Tady je vidět aspoň kousek a „křoví“ tam dělá můj manžel a moje vnučka
No a jak jsme se vrátili plni dojmů zpátky, netrvalo to dlouho a jeli jsme s manželem do lázní do Jáchymova. Byli jsme ubytováni v LD Curie a bylo to tam moc hezké, všichni na nás byli hodní a věřili jsme, že nám ta léčba na chvíli pomůže od bolestí toho našeho pohybového ústrojí. Měli jsme příspěvkové lázně, stálo nás to tenkrát cca 24 tis. Kč pro oba dva na tři týdny, ale věřili jsme, že to pomůže. Dnes jet na takové příspěvkové lázně, to už by nešlo. Dnes to stojí nekřesťanské peníze, to už nejde.
Také odtud se pořádaly zájezdy, když jsme měli volné odpoledne, mohli jsme si zájezd objednat a zaplatit, tak jsme sjezdili také vše, co se dalo. Byli jsme v Ostrově, v Potůčkách, tam, kde bylo typické vietnamské tržiště, ale opravdu velikánské, to bylo pro nás spíš jen na koukání, protože tam hlavně nakupovali Němci, my se šli jen podívat, ale měli tam výbornou italskou zmrzlinu. Lepší jsem u nás nikde neměla. Také jsme si zajieli prohlédnout Kadaň, Františkovy Lázně, zámek v Klášterci, hrad Seeberg a lanovkou jsme vyjeli na Klínovec.
Tak to je foto z parku v Jáchymově. V tamním lese se chodí na procházku k potůčku, říká se tomu „mlýnky“, každoročně se tam koná otvírání těchto mlýnků a traduje se tam taková pověst, pacient, který jde k těmto mlýnkům, tak se tam ještě vrátí. My tam byli a také jsme se tam za 2 roky vrátili.
To zase ještě ale není zdaleka všechno z naší tehdejší dovolené. Ještě v létě jsme zajeli opět do Mariánských Lázní, odkud jsme také jezdili na zájezdy, které se tam odtud pořádaly a sice např. do Karlových Varů, na zámek Bečov, na Kladskou – krásnou to krajinu, případně do SRN.
Tady jsem se nechala vyfotografovat u kytiček já v Mariánských Lázních.
Když si vlastně prohlížím všechna ta alba z tehdejších let, tak žasnu, co jsme tenkrát všechno stihli, ale vzpomínky, ty nám opravdu nikdo nevezme a jsou opravdu krásné.
Tak jsme si ještě zajeli na jeden týdenní poznávací zájezd na moji rodnou Moravu a sice do Hodonína. Také odtud jsme vyjížděli všude, kam se dalo a vlastně jsme to tam ani neznali, tak to bylo vše pro nás nové.
Tady v tomto pokoji jsme opravdu jen večer přespávali.
Jinak jsme se byli podívat v Uherčicích (všude je něco k vidění), Slavonicích, v Telči na zámku, v Mikulově, jeli jsme unikátním vláčkem z Bystřice do Kaprounu, byli jsme se podívat ve Slupu na vodní barokní mlýn, v národním parku v Podyjí, v Jemnici k lípě ze 13. století, ale také v moravském sklípku v Šatově, kde jsme i ochutnali dobré vínko.
Ale nezůstali jsme jen u výletů po Moravě, ale byli jsme se podívat i v sousedním Rakousku. Prohlédli jsme si Eisenstadt, klášter Gottweig, klášter Melk,, města jako Eisenstadt, Krems, byli jsme u břehů Dunaje – Durnstein a také se podívat u Neziderského jezera.
Ano, to je ono i se mnou.