A už jsem v roce 1998. Hned v únoru slavila naše moje první vnučka Lada malé jubileum, tedy 10. narozeniny.
No, abych ale byla spravedlivá, tak chci jen říct, že všechna moje vnoučátka mají každý rok pro mne takové malé jubileum, i když to tak zrovna nevypadá. Tedy chronologicky hned za ní následuje její bráška Luky, kterému byly 4 roky.
Za týden po něm měl své 1. narozky vnouček z druhé větve – Tomík.
A minijubileum měla také sestřička Toma – Terka, která měla 5 let.
Všem vnoučátkům to sluší, ne? Akorát tomu fotografovi, co fotil Tomíka, tomu bych odebrala výuční list. Snad by měl vyniknout někdo jiný než to veliké zvířátko, že?
A tak jako každý rok, tak jsme i letos začali jezdit po dovolených. Jako první jsme (po kolikáté už) navštívili zase Mariánské Lázně, vždy se nám tam líbilo.
Toto je známý Ruský kostel.
Zase jsme nevynechali příležitost podívat se aspoň na jeden den do Prahy, kterou můj manžel pořád tak miluje. Tentokrát nás, důchodců, bylo víc a tak jsme se s jedněmi spřátelenými nechali vyfotografovat.
Tady je jen můj manžel (ten vpravo) a dva další důchodcovské manželské páry.
V červenci jsme si objednali přes jednu cestovku poznávací zájezd do Blanska. Byl to jeden z nejhezčích tuzemských poznávacích zájezdů a to především proto, že jsme toho opravdu hodně poznali, ale hlavně tím, že jsme měli báječného průvodce. Co ten všechno věděl a kde všude s námi byl, byl milý, ochotný a opravdu uměl. Byli jsme navštívit Tišnov, Předklášteří, jeskyni Macochu a okolí, zámek Lysice a Litomyšl, hrady Pernštejn, Svojanov i Děvín v Bratislavě.
Tady to je hrad Pernštejn a
tady je hrad Děvín u Bratislavy.
Také jsme navštívili sousední Rakousko, jejich lázně v Badenu, chrám Leopoldberg a hrad Laxenburg.
Toto jsou Lázně v Badenu.
No a na zpáteční cestě jsme se zastavili samozřejmě u maminky, která bydlela kousek od Brna a tam vždy přijeli i mí sourozenci. Tak jsme se nechali „vyblejsknout“.
Tak a aby toho nebylo málo, tak jsme ještě jeli na týdenní dovolenou do Liberce a na tuto dovolenou také hned tak nezapomeneme. Byl srpen, bylo krásně, ale jen do té doby, než jsme přijeli do Liberce. Tam se udělala taková zima, že jsme si museli koupit i plné boty, aby nám nemrzly prsty. Přes den bylo jen okolo 11 stupňů, takže fakt zima na srpen a my měli jen letní oblečení. Ale když pominu tu zimu, tak dobrý. Byli jsme v botanické i v zologické zahradě, na zámku v Liberci i ve Frýdlantě a také jsme se zajeli podívat do SRN do Žitavy.
To jsem já u zámku v Liberci.
Ale to v tomto roce ještě nebyl konec naší dovolené. Když jsme tak vymrzli v tom Liberci, tak jsme si ještě objednali dovolenou k moři do Itálie – do Bibione, ale jeli jsme tam až 17.září, ale nelitovali jsme byla to paráda! Nejeli jsme samozřejmě sami, ale se synem a jeho rodinou.
Tady jsme s manželem a vnoučaty.
a tady jsem já se snachou a roztomilým vnoučkem.
A už je zase konec roku, na Vánoce nás děti nenechaly nikdy samotné, tady jsme u dcery, kde se zase chechtám tak, jak to umím jen já, a čemu? To doufám také poznáte – jako skoro každoročně byl pod stromečkem dáreček v podobě našeho jmenovce, ano ježečka, protože my je sbíráme! A pořád jsou nějací noví a noví a ….
Krásné zakončení krásného roku.