Tak jak jsem se tak koukala, většinou přispívají na toto téma mladí, ale opravdu hodně mladí lidé, kteří tento pojem chápou pouze jako slovo. Je to jasné, neví, o čem je řeč, nebo ví jen to, co slyšeli od svých rodičů, event. prarodičů.
Já jsem se narodila za války, tak bych mohla říct, že něco o tom vím. Já slyšela od starších lidí, kteří prošli koncentračními tábory, nebo byli pronásledováni jinak, že tím, že vstoupili do komunistické strany, tak chtěli změnit svět k lepšímu. Nechtěli být jako Němci.
Další věc je pak to, jak to všechno dopadlo. Pod nadvládou Sovětského Svazu jsme, tedy lépe řečeno, ONI, dělali jednu chybu za druhou. Jako hezká idea byl chápán komunismus, který měl být hned po socialismu, ale už ty ideály a s lidmi, jakými jsme my všichni? Myslím tím na celém světě. Ano, byla to podle mne (asi nejen podle mne) blbost, opravdu taková pohádka pro dospělé, která měla konec doslova tragický. A to nejen u nás, ale především u hlavních autorů – tedy v tehdejším Sovětském Svazu. Z krásných ideí zbylo nej pronásledování a špiclování slušných lidí.
Ale nakonec je to zase jen všechno v lidech!