Nedá mi to, abych zase nezveřejnila jeden „psí kousek“. Tak jsem si dnes po obědě v klídku žehlila prádlo, když mi zazvonil mobil. Volala dcera, které to nedalo, aby se nepodělila se mnou o svůj nový a záhadný zážitek. Dnes měla „krátkou“, tak pospíchala ze školy rovnou domů, aby se ujistila, že jsou všechny „Pegginky“ v pořádku. Už od dveří však slyšela, jak jedno psí děťátko „pláče“. V ohrádce byla psí mamina s jedním pejskem a ten druhý někde kvičel. Dcera šla po zvuku a našla „malého divocha“ zalezlého v docela malé mezeře pod stolkem na televizi. Mohla prý ho posunout jen asi o 3 cm a pak pomaloučku malého vyprostit z tohoto vězení. Hned se přicucnul k mamině, která si ležela v klidu jen s jedním štěňátkem a hlavně, odmítala dceři prozradit, jak se toto štěňátko mohlo dostat z košíku ven. Ona sama musí vyskakovat a tihle drobečkové na to opravu nemají. To je pomalu těžší, jak „ježek v kleci“! Tak asi budou mít ještě u dcery veselo, než štěňátka odrostou, když budou bývat sama doma, jen jejich psí rodinka, ale hlavně, aby to mělo všechno vždycky jen dobrý konec! Vždyť jsou všichni tak slaďoučcí, posuďte sami! Mám nové fotky, tak aspoň něco.
A to je konec dalšího dílu. Jak se znám, ještě to není poslední. A milá dcero, pokud jsem něco nedefinovala přesně, tak mi to promiň! Musela jsem napřed dožehlit to prádlo (to je cca hodina), no a taky už mám nárok v mých letech něco poplést! Tak se omlouvám předem!