BUDOU MALÉ PEGGINKY?
Ano, tuhle otázku si klademe téměř celá rodina. Dcera s vnoučaty mají psa. Tedy pes je to oficiálně, ale prakticky? Je to fenka jorkšírského teriéra Peggy. Už ji mají tři roky a teď se rozhodli, že zkusí, jestli by taky uměla být maminou. Jo, abych nezapomněla. Od té doby, co ji mají, říkám všem „jorkšíráčkům“ Pegginky. A je jasno.
Tak tedy Peggince vyhlídli ženicha, aby to stálo zato, ona je totiž mooooooc krásný pejsek, no posuďte i Vy, kteří nevíte, která bije :
Tak téhle slečně vyhlídli ženicha a v patřičnou dobu ji k němu přivezli. Kdepak, žádný zájem, tedy abych byla přesná, z její strany, nebyl. Nikdy jsem před tím netušila, že když fenka nechce, tak přes to nejede ani vlak. Nic. Za dva dny znovu a přizvali jí ještě jednoho krasavce navíc. Ani tentokrát nic nebylo, i když prý ji oba chtěli. Nedala se znásilnit a ještě prý na ně vrčela, když běhali za ní. No tak do třetice všeho dobrého se konalo tuto neděli. Spojili se, ale Pegginka se ženichovi a potencionálnímu taťkovi jejích dětí krásně pomstila. Držela ho a nepustila celých 50 minut! On prý to zkoušel a musel si hezky počkat! Tak ještě bylo v plánu jedno „překrytí“, tak jsem si říkala, že ON ji po té zkušenosti už nebude chtít, bude se bát, ale nechtěla zase ONA! To je něco! Tak teď už jen budeme čekat, jak to dopadlo, jestli ta námaha dospělých kolem těcho pejsků bude mít výsledky, to musíme vydržet prý 63 dnů. Tak uvidíme.
SPORTOVAT NEBO NESPORTOVAT?
Jak už jsem psala, mám 2 vnučky a 2 vnuky. Vnučky sport moc nebere, i když ta mladší dřív chodila na japonské bojové umění, ale co přestala, konec. Obě mají také problémy s krční páteří, no začaly opravdu dost brzy. Tak trochu jim rozumím, mne taky sport nikdy nebral!
No a vnoučci? Ten starší, patnáctiletý Lukáš, je do sportu celý „divý“. Bavil ho nejdřív fotbal, pak měl ošklivý „pracovní“ úraz a už se asi trochu bál, ale má rád skoro všechny sporty a téměř všude je šikovný. Taky už jsem psala o tom, jak ho bere bowling a jak se mu i vede. Je dobrý. No, vím, že je to záležitost rodičů, ale už jsem jim to i říkala, že mám strach, aby při tom téměř každodenním „bowlení“ nebyl příliš jednostranně zatěžován a neměl nějaké zdravotní problémy, ale to ukáže čas. Je pravda, když se daří, tak se z toho těžko couvá ven, byť i jen o kousek.
No a ten mladší, dvanáctiletý Tomáš, ten zase sport vůbec nemusí. Je to asi 2 roky co ho přesvědčila maminka a známí, aby zkusil hokejbal. Zkusil, chodil na tréninky, hrál (a ještě hraje), ale…. To je právě ono. Jak jeho to strašně nebaví! Má pocit, že se tam ztrapňuje a ti ostatní, co mu říkají, že hraje dobře, mu kecají. Tak nevím, jestli je to pravé ořechové to lámat přes koleno. No ale to taky nezáleží na mně.
Věřím však, že u obou vnoučků vše dopadne k jejich spokojenosti.
NAŠE OKNA A FIRMA HAINES
Tak včera byla tady u nás bouřka a dost velká a také veliký vítr. Jak už jsem taky na mém blogu psala, firma Haines, která spravuje naše byty, si to vysvětluje to „spravování“ tak, že vybere nájem a je hotovo. Byty už stojí téměř 50 let, mají původní okna a podle toho také ta okna vypadají. Nejen, že jsme včera museli chytat pod okny vodu, ale při pootevřeném okně v obývacím pokoji se rozrazily balkonové dveře, prásk, prásk, v obýváku se okno s velkou ránou zavřelo, polštářek, který tam byl mezi jako brzda, vyletěl oknem ven, sklo na okně prasklo a práskly dveře do pokojíku. Já se leknutím klepala hezkou chvíli a ještě po jedné hodině v noci jsem nemohla z toho šoku usnout. No ale jak je vidět, pro firmu Haines není nic dostatečný důvod k tomu, aby nám už konečně dala okna nová. Já jsem minulý týden tato okna umývala tím způsobem, že jsem jednu tabuli nechala zvenku nemytou, protože když tu sklápěčku sklopíme, tak už nám nejde zpátky, jak jsou okna shnilá a vyvrácená. Když jsem řediteli firmy poslala dopis, kde jsem chtěla hlavně odpověď na to, zda okna konečně budou či ne, chytl se úplně jiného tématu a tohohle se ani nedotknul. Ale zvyšování nájmu, to by jim šlo náramně!!!!!!! Jak krásně dnes řekl při debatě jeden náhodný pán : Ta novodobá buržoasie nám zasedla naši republiku celou pr…í ! Bohužel, ano.
A NAVRCH JEŠTĚ ŠOK DNE!
Ráno, poměrně brzy na to, aby se zeptala na naše zdraví, či něco potřebovala, volala vnučka, že byli vykradeni! Zloději toho ukradli dost a hlavně takové věci, které se dají dobře zpeněžit. Dokonce měli nachystanou vedle dveří plaňku z plotu, kdyby jim chtěl asi někdo překážet. Nikdo nebyl doma, tak si nahrabali, co pobrali, včetně velké televize a nepohrdli ani „lepším“ alkoholem. Vnučka byla smutná taky hlavně proto, že jí ukradli přenosný PC, kde má jako vysokoškolská studentka uložena potřebná data ke studiu na VŠ za celé 2 roky. Hanba jim! Kam to jenom všichni spějeme? Za čím se stále všichni ženou? Proč jsou na sebe tak zlí? Stejně jednou všichni skončíme tak, jak jsme se narodili. S holou zadnicí.
No moc optimisticky jsem neskončila, ale tak to cítím a měl jsem potřebu se z toho „vykecat“. Kdo četl a dočetl až sem, děkuji moc!