Také ještě nesmím zapomenout na důležitý okamžik v mých 15. letech. To jsem dostala první pusu! Už fakt nevím, jak a kdy jsme se poznali, ale vím, že když jsme vyšli z kina tak jsem si myslela, že je to na mně vidět, že jsem tu pusu dostala. Toho kluka si ještě teď umím vybavit, ale nic dál se nekonalo, ještě jsme šli asi jednou na rande a už se mi přestal líbit, nebo jsem se bála, co bude chtít dál? Já už nevím, ale první zkušenost to byla.
Tak tohle byla dost důležitá etapa v mém životě. Hody zná na Moravě každý a tím pádem každý ví, jaká je to pocta, nebo aspoň tenkrát byla, dnes už se to asi tak nebere, když si mládež vybere na hody svou první stárku! A to mně bylo tenkrát jen 16 let, dost mladá na tuto poctu, ale vybrali si mne a myslím, že jsem se toho zhostila celkem dobře. Ten mladík vedle mne, to byl můj stárek, který se do mne i zamiloval a i když jsem mu nedávala žádné naděje (hlavně mi vadilo tenkrát to, že byl „hloupý“, dělal hrubky, špatně se učil a tak), stejně to nevzdával dokud jsem byla svobodná. Průvod chodil vždy po obci a pro první nebo hlavní stárku, jak se to říkalo, šel celý průvod se všemi krojovanými páry, kapelou a ostatními lidmi až k nám domů. To jsme tenkrát bydleli ještě v tom domku u trati, jak jsem psala, když se narodil bráška, maminka s tatínkem museli všechny pohostit dobrým pitím, většinou vínem a taky malinkými koláčky a cukrovím. Vím, že jsme měli tenkrát s maminkou hodně práce, než jsme to připravily, ale myslím, že se všechno povedlo, jak mělo. Já vyšla přivítat nejen „mého“ stárka, ale všechny před dům, pamatuji se, že jsem zvedla ruku (jako když se šroubují ty žárovky), zajuchala a byla jejich! Opravdu mám moc krásné vzpomínky a vše dodnes vidím před sebou!
No a taky jsme všichni společně, všichni stárci spárovaní, pak jsme u nás v sokolovně na dvoře zatančili kolem májky Moravskou besedu a hody mohly začít! Někdy to trvalo i dva dny, jak se moc hodovalo, ale nepamatuji se, že by se někdo někdy tak opil, že by o sobě nevěděl nebo vyváděl nějaké „lumpárny“ nebo násilí.
Tak tady jsem už jako pracující člověk na dovolené, kterou jsem dostala od tehdejšího ROH za dobrou práci. No, taky se to tak dalo nazvat, ale prostě to na mne asi „zbylo“, tak jsem jela v zimě na hory, i když jsem v životě nestála na lyžích a zimu moc nemusela. Ale pamatuji se, že to bylo v březnu, už bylo tenkrát dost sluníčka, tak to šlo. No a tady jsem to na těch lyžích po prvé v životě zkoušela v mých necelých 17 letech, ale také naposledy. Nezapomenu na to, jak jsem nemohla zastavit uprostřed sjezdovky, abych šla za ostatními a hlavně instruktorem, tak jsem prostě sedla a brzdila zadní částí těla. Podle toho jsem taky vypadala! To byl ale také nápad od toho instruktora lyžování, abychom se v půlce sjezdovky stočili doprava! No, všechno prý se má zkusit, tak jsem to zkusila!