VZPOMÍNKY NA PRÁZDNIKY
No a asi od r. 1950 jsme jezdívali na prázdniny na Českomoravskou vysočinu, vesnička se jmenovala Fryšava a bylo to blízko Nového Města na Moravě. Moc ráda vzpomínám, bylo to tam jako v pohádce! Dřevěný „domeček“ na samotě, který měl místo předsíně udupanou zem a která studila i v tom největším horku, jedna místnost, kde se vařilo, jedlo, spalo, žilo. My jsme se sestrou spávaly v „dřevěném šupleti“, které bylo zasunuté pod velkou dřevěnou postelí, toto „šuple“ mělo pravý slamník a vždy se večer vysunulo vedle postele. Byl to domeček dědečka mého bratrance (syn od maminčiny sestry) a bývalo nás tam o prázdninách osm. Naše rodina – maminka, tatínek, sestra a já, rodina tety, se kterou tam byl samozřejmě strýc a jejich syn – tedy můj bratranec Jirka, který je o rok mladší než já, no a majitel – tedy jejich dědeček. Myslím, že tam byla ještě půda, kde taky spával, abychom tam my všichni měli dost místa. Před domečkem i za domečkem byla zahrada, přes kterou tekl potok a v tom potoce byli pstruzi, které jen holýma rukama chytával můj bratránek. Na zahrádce mimo jahod byly i maliny, ostružiny, no paráda. Taky si pamatuji, že když zapršelo, tak zase bylo za chvíli krásně, že jsme běhali venku bosky. Všude byl krásný trávník a ještě za domkem byla velká louka. Přes ten potůček jsme chodívali ven do vsi a utkvělo mi v hlavě, jak jsme si se sestrou, které bylo v té době asi 5 let a mně o 4 víc, pouštěli pod mostkem přes ten potůček z jedné strany na druhou lístky ze stromů. No a sestra do toho potůčku sklouzla, voda jí byla asi tak nad kolena a řvala jako tygr. Vtom přiběhl tatínek a kdo dostal vynadáno? Správně, já, měla jsem mít rozum. Zůstalo to ve mně jako nespravedlnost, i když jinak byl tatínek moc hodný, ale já se pak v dospělosti snažila zas až tolik nezdůrazňovat to, že za všechno může ten nejstarší. Jo a taky stále před sebou vidím, jak jsme chodili k jedné paní do vesnice, která nám nechávala mj. i kozí mléko. Měla mnoho domácích zvířat a také spoustu malých kůzlátek.
A pozor! Jezdili jsme pouze vlakem, neměli ani kufry na kolečka, nemívali jsme k obědu denně maso, ani k večeři šunku a jak to bylo fajn! Maminka prala prádlo v ruce a máchala u potoka. No, je pravda, že rodiče zas tak spokojení jako my nebyli, víc se nadřeli, ale ta spokojenost nás, dětí, jim to asi vynahradila. A tatínek ten chodil skoro denně do lesa na houby a opravdu VŽDY nějaké přinesl! A taky nikdy neměl žádné klíště! To byla doba, co?
Takže sem na prázdniny jsme jezdili asi 3 roky za sebou. Tohle je foto z roku 1953, to jsme zrovna na výletě v okolí, ta dívka v popředí, to jsem já.