Tak jsme pobyli v Praze od pondělí, dnes v poledne jsme se vrátili (je čtvrtek), ale už jsem se těšila domů. Tam je pořád lidí, až hrůza! A to vedro k tomu, byla to celkem síla! No, podívali jsme se na ty hlavní naše „památky“
to jsou Královské zahrady u Pražského hradu
Pražský orloj, no zrovna chodili apoštolové, tak tam bylo lidí jak máku, ještě že jsem stihla aspoň tento snímek, i když mi tam ten chlap strčil v posledním mmt hlavu.
No a v úterý jsme se jeli podívat do Dobříše k mé bývalé sousedce, nyní dost invalidní kamarádce, která tam už 20 let žije, zdravíčko se nelepší, ale taky nehorší, Vlasta, Vašek i Vlaďka (její dcera), všichni byli moc rádi, tak jsem si je taky vyfotila.
No ještě chybí Vašek, manžel a táta, taky jsem ho neošidila
Tak si tam žijí v tom jejich domečku celkem spokojeně sami dva, Vlaďka ta tam přijela speciálně kvůli mně, chtěla mně taky vidět, no už je taky babička, má roční vnučku a teď se jí bude teprve vdávat dcera. Žijí spolu se svým nastávajícím už dlouho a teď jim aspoň půjde malá Dominička za družičku. Tak doufám, že se zase příští rok uvidíme, že nám všem to naše zdravíčko ještě chvíli vydrží aspoň tak, jak je.
A kde bychom jako vždy nemohli chybět? No já až tak ne, ale můj nostalgický manžel. Zase jsme jeli do Vršovic, podívat se, jestli ten dům, kde za války asi 6 let bydlel ještě stojí. No je to docela obyčejný dům, počmáraný jako většina ostatních, je přímo na Vršovickém náměstí a manžel při vzpomínání zjistil, že tam stále ještě stojí ta škola, kam chodil, vedle domu je stále už téměř 70 let prodejna obuvi Baťa a naproti je stále Husův sbor. Jezdí tam tramvaje č. 22, 4, 7 a 24. A to je tedy ten „zázrak“, kvůli kterému každý rok jezdíme do Prahy :
Tak doufám, že má jeho dušička zase na rok klídek a já taky.
No a kde jsme byli ubytovaní, když nám náš oblíbený hotel vzala „krize“? Tentokrát jsme zvolili hotel Golf, který je v Motole. Docela dobrý, byli tam na nás hodní, ale přece jenom to mělo několik chybiček. Tedy, ta hlavní, co nám nejvíc vadila je to, že jsme si ani tam neodpočinuli od schodů. Než jsme se dostali do hotelu, tak jsme jich museli vyšlapat 50 (tam už byl výtah), a pak takové maličkosti, jako je třeba to, že v koupelně nebylo kam si pověsit ručník, natož položit svlečené věci při sprchování a třeba taky to, že jsem si musela stoupnout na špičky, abych se učesala a s malováním jsem to ani nezkoušela. To už jsem takový mrňous? Tak takhle vypadá zvenku :
Tak jsme zase doma a jak se nám tady zase líbí! Hlavně, že jsme dobře dojeli a přečkali vše bez úhony na zdraví!
PS: Ještě jsem zapomněla. Manžel si koupil další „svítící kouli“ na čajovou svíčku, sice menší, ale dražší, stála „jen“ 350 Kč, ale pro jistotu jsme ji dali jinam, no a já „pročůrala“ po Praze minimálně 50 Kč. No jo, no, co se dá dělat!