Tak jsem si v pondělí sedla k PC a našla email od brášky, ve kterém mi napsal adresu obce, kde jsem žila do svých 20 let, než jsem se vdala. Ano, pro ty, kteří ví nebo aspoň tuší, jsou to Hrušovany u Brna. V Brně jsem se sice narodila, ale v Hrušovanech žila a pak jezdila za rodiči, později už jen za maminkou, než si ji bráška, který se z Moravy také odstěhoval do Čech, ale téměř o 40 let později než já, vzal k sobě do domku. Na Hrušovany moc ráda vzpomínám, mám tam ještě pořád spoustu spolužaček, které bych mimochodem ještě někdy ráda viděla, chodila jsem tam do školy od 1. – 5. třídy, chodila cvičit do Sokola, tancovat, byla 1. stárkou na hodech (a to je nějaká pocta!) v mých 16 letech, zažila první lásky, no zkrátka všechno, jak má být. Tak tohle všechno se mi vybavilo, když jsem „brouzdala“ po jejich internetových stránkách, prohlížela si fotky, zjistila, jak se městečko vylepšilo, co tam je a nikdy nebylo. Naposledy jsem byla v Hrušovanech cca před 7 lety, když slavily 750. výročí založení, to byla sláva! No a že bych se tam ještě někdy ráda podívala, to je pravda. Dokonce při tom vzpomínání i nějaká ta slzička ukápla. No tak jsem si řekla, že jim v těch Hrušovanech za všechno poděkuji. Našla jsem si jejich emailovou adresu, plna dojmů a vzpomínek napsala „ódu“ na ty jejich stránky a s pocitem dobře odvedené práce jsem klikla na odeslat. Avšak ouha! Nějaká chybička se vloudila, email nejen, že neodešel, ale ani se neuložil a já už neměla síly na to znovu vymýšlet vymyšlené a nic z tohoto dojemného emailu jsem ani neuložila do své paměti.
No a aby toho vzpomínání nebylo málo, tak jsem ještě zabrousila na webové strány k sousedům do Německa. Zase od brášky jsem měla internetovou adresu, kde mají pivovar i pivo zn. Stauder a tak by mě zajímalo, jestli jsou to opravdu naši vzdálení příbuzní, protože vím, že děděček měl nějaké předky v Německu, ale ten už je 50 let po smrti, vím jen jeho rok narození a jméno, ale ráda bych věděla víc, možná si nechám jednou přeložit nějaký můj další email, který pak doufám už odejde a třeba se něco dozvím.
Jo a taky se musím zeptat brášky, jestli mu ty skleničky s logem Stauder, které si v Německu objednal, už došly. Tak až mě zase někdy přepadne nostalgie, vím, co bych měla udělat. Napsat aspoň 2 emaily. Do Hrušovan a do Německa. Tak mi držte palce, ať mi to vyjde.