20.7.2008
Tak jsme se včera vrátili z dovolené na chalupě v Kosově Hoře. Přijeli jsme všichni v pořádku, ale ne celý týden byl tak bezproblémový jako zpáteční cesta.
Začalo to už cestou tam. Peppi, který vezl dědu, Terezku a našeho miláčka – pejska Pegginku, přijel včas, protože jel „lepší cestou“, kde byla potřeba dálniční známka. My, tedy syn Láďa s rodinou – Milada, Laděnka a Lukášek jeli vpředu, protože měli GPS, no a my – dcera Zdeňka, Tomášek a moje maličkost, jsme jeli za nimi v závěsu, abychom se neztratili. Šlo to až do Berouna, ale pak začala GPS „tropit hlouposti“ tak, že jsme jeli do Sedlčan přes Karlštejn, poznali jsme tedy více krás naší vlasti, jak pak prohlásil můj syn, přijeli se zpožděním 1,5 hodiny, ale, díkybohu, přijeli v pořádku.
Na místě nás mile překvapila chalupa, která na nás čekala i se svými majiteli, ale stálo to zato. Opravdu moc hezké prostředí nejen okolo, ale i uvnitř. Zdálo se, že máme nejhorší za sebou, ale ouha! Už v pondělí nás překvapila a rozplakala jedna moc smutná zpráva o násilném úmrtí. Byli jsme z toho rozhozeni všichni, ale život jde a musí jít dál. Ale jak? Ne moc slavně, protože kromě neděle a části pondělí, kdy pršelo, počasí nic moc, trošku v úterý a částečně ve středu bylo teplo, ale to letní počasí je letos fakt jako na houpačce, takže hned ve čtvrtek zase déšť a chladno, v pátek střídavě oblačno, no a zase v sobotu už domů. Přesto si myslím, že to šlo, já osobně si „pokecala“ s vnoučaty, hlavně s pány kluky, luštili jsme křížovky, no a taky si někam zajeli na výlet. Už v úterý jsem „rozchechtala“ celou naši početnou rodinu, když jsme přijeli na Konopiště, kam nahoru z parkoviště jsme jeli vláčkem, který mimo toho, že vyhrával písničky jako „Jede, jede mašinka“ a jim podobné, tak také s námi jezdil dokolečka dokola. Proč bych nepřiznala, že se mi to moc líbilo, no a tak jsem zatleskala a dětem i vnoučatům to bylo k smíchu. A pak se mi také moc líbilo ve vojenském muzeu v Lešanech, fakt SUPER a bylo to zadarmo, což je v dnešní době přinejmenším podivné.
Jinak se už nic zvláštního nestalo, nepoprali ani nepokousali jsme se a vrátili se v pořádku domů, což si myslím, že je docela úspěch pro společnost 10 lidí tří generací a jednoho psa. Bohužel už asi naposledy v tomto složení. Mládí vpřed a stáří na své místo!