Včera jsem se tady vůbec nechytala. Byli jsme odpoledne na takové mini rodinné oslavě u příležitosti plnoletosti mého vnuka. Všichni jste mu už přáli, za což děkuji, my s manželem osobně až včera.
Každé rodinné setkání je krásný zážitek, ale je to čím dál horší se domluvit, abychom se všichni sešli. Z původních deseti osob nás tam bylo včera jen šest. Chyběl syn, ten měl už delší dobu domluvenou akci jinde, nedalo se to přesunout a jinak by to bylo ještě horší.
Dcera s vnučkou přijela až my s manželem odjeli, protože to dřív nešlo. Vnuk Tom měl totiž krajské kolo soutěže v programování, vrátil se domů kolem páté hodiny a pak hned odjížděl na soustředění s pěveckým sborem gymnázia na 3 dny.
Takže se vlastně oslavovalo na dvě etapy, ale také jsme si dobře popovídali a zasmáli se. Já jsem dostala od druhé vnukovo babičky krásnou kytičku
Líbí? Mně moc a kdybyste to cítili, tu vůni! Já vím, že to pro vás není nic nového, ale já měla takovou radost!
Nakonec se ještě zeptám. Máte také takový mobil jako můj vnuk? Protože si sama ze sebe umím udělat legraci, tak sem vložím fotku, jak ji „upravil“ Luky a všichni jsme se hezky dlouho zasmáli. Manžel se odmítl za tímto účelem nechat vyfotografovat, ale já bych jeho foto opravdu nezveřejnila, to bych mu neudělala.
Jsem si podobná? Hrůza, co? Já jen zírám, co dnes se všechno nedá zmanipulovat, i jedna taková obyčejná fotka.
Tak to jsem taky já. Je to možné?