Moji milí, nevím, jak to máte vy, mluvím k vám, starším! Ale jestli jste na tom podobně jako já, tak to tedy není nic moc.
Říká se tomu „nemoc od skla“, nebo že by to byl ten „Němec ve skříni“? Já vám nevím, ale dnes jsem se pořádně zapotila.
Napřed jsem se orosila ráno. Viděla jsem, že máme plný koš prádla, venku krásně svítí sluníčko, zítra má pršet, tak šup – zapnu pračku, abych mohla dát prádlo ven na balkon. Pračku jsem naplnila, naprogramovala, pustila. To jste neslyšeli ten rachot! Už, už jsem čekala, kdy něco bouchne nebo poteče voda, nebo se pračka prostě jen tak zastaví sama od sebe. Ale jakmile tam začala téct voda, tak se ten kravál ztišil a pračka prala. Je pravda, že v poslední době dělá velký rámus i při ždímání, ale říkali jsme si, dokud jede, tak to nebudeme řešit.
Myslím ale, že ten čas nastal. Prádlo se sice dopralo, při té druhé várce již to nerachtalo, ale stejně už jí moc nevěřím. Tak teď vybrat novou, ale zase jakou, aby chvíli vydržela! Zas mám o čem přemýšlet!
No a odpoledne došlo na tu sklerózu. Řekli jsme si s manželem, že půjdeme kousek pěšky na procházku, ale zpátky už bychom se svezli autobusem. Manžela nějak v poslední době trápí víc než předtím kolena a žíly, tak aspoň něco.
Jenže – šla jsem si do kabelky vzít průkazku na autobus jako vždycky, ale průkazka nikde. Vím, že ji mívám vždy někde v kapse, protože kabelky na nákup nenosím, manžel nosí tašky a já kromě mobilu a průkazky nic nepotřebuji. Tak to dávám do kapes. Jak přijdu domů, zpravidla dám průkazku zase do kabelky.
Když jsem prohledala všechny varianty, tedy kapsy u bundy, sak a možných kalhot s kapsami a průkazka nikde, už jsem se zase mírně orosila. Manžel jako vždy hned měl katastrofický scénář, jak mám nosit kabelku, že mi určitě z té kapsy vypadla.
Copak, možné by to bylo, ale myslíte, že jsem si vzpomněla co jsem měla naposledy v pátek odpoledne, když jsme byli venku, na sobě? Ani náhodou. Kouřilo se mi úplně z hlavy, nic. Nejméně třikrát jsem prohledala všechny kapsy – nic. No, stávají se horší věci, já vím, ale ten vztek sama na sebe, to snad ani nebudu popisovat. Už jsem si našla fotku na novou průkazku, smířila se s tím, že mi propadne cca 200 Kč, no a také zaplatím 150 Kč za duplikát. Ach jo.
Ale najednou mi svitlo! Jasný, já měla kostýmek a tam jsem nekoukala! Hurá! Aspoň jeden dobrý konec! Průkazka je na světě! Že mi to ale trvalo! Já vím, určitě bude ještě hůř a já už se toho bojím!