Číst články na toto téma naší vážené výběrové porotě opravdu nezávidím. Nechci se také zařadit tam, kde je většina všech článků, tedy psát o tom, co je a co není normální. Vše je relativní, to už víme. Chtěla bych jen napsat, co je třeba normální u nás doma. Tedy u mne a mého manžela.
Ze začátku jsme byli normální asi každý trochu jinak. Ta léta spolu nás tak nějak „sladila“ do společného, tedy do jedné normálnosti, chcete-li.
Ráno vstáváme kolem sedmé hodiny, manžel jde uvařit čaj, já jdu první do koupelny. Pak já dodělám snídani a manžel jde na ranní očistu. Po snídani se jde nakupovat. Ve všední dny většinou denně, v sobotu ráno chodí manžel sám jen pro noviny a rohlíky.
Po příchodu domů si dáme kávu, manžel čte noviny a já u ní luštím, aby nezakrněl můj mozek. Pak jdu vařit a luští manžel. Po obědě jdu já zalehnout s novinami na gauč a manžel jde umýt nádobí.
Když mám noviny přečtené a jsem dostatečně „vykoulená“, jdu to nádobí utřít a zpravidla jdeme ještě jednou nějaké maličkosti dokoupit. Pak je zase odpolední káva, já u počítače, manžel u televize. Odpoledne koukáme spolu na jeden seriál, potom připravím večeři a s nádobím je to stejné. Ještě se pak jednou vracím k PC a manžel k televizi nebo ke svým osmisměrkám.
Večery trávíme většinou spolu u televize a po hlavním pořadu chodíme brzy spát, abychom zase mohli ráno brzy vstávat…..
Já nevím, jestli vám ten náš denní rituál připadá normální, ale jaksi jsme si zvykli. Akorát teď to bude jiné. Začínají fotbaly a to budeme asi každý jinde. Já je totiž nemusím.