Ještě se musím přece jenom na chvíli vrátit k té naší dovolené. Ne, nebojte se, už jsem všechno dostatečně popsala, fotky dala na blog, ale chci se zmínit o tom, jak nás všude jinde trápí snad o polovinu menší bolesti.
Já nevím, co tady ještě pořád dýcháme, tedy u nás na Mostecku. Je pravda, že se ovzduší hodně změnilo k lepšímu, ale zdaleka to ještě není ono.
Vždy, když jsme někde na dovolené, tak je nám líp. Manžel bere doma už denně prášky na bolest na ta svoje kolena, někdy bolestí sotva jde, ale je pravda, že se jen tak nedá. Zjistila jsem, že teď na dovolené ve Františkových Lázních si sebou ani tyto léky nevzal. Ano, také chvílemi nemohl a musel často odpočívat, tak jako doma, ale šlo to přece jen bez prášků, se kterými si ničí žaludek a bude na nich asi brzy závislý.
Já osobně jsem si zvykla místo léků na bolest páteře si ji pravidelně mazat konopnou mastí, ostatně jsem o tom již psala, ale tam stačilo místo dvakrát denně, tak jednou. Ale jen jsem přijela domů, už to nestačilo, včera jsem mimochodem byla zase na odpis a musela si vzít lék na bolest.
Máme to potvrzené i od odborníků. Manžel má tady u nás doma chronickou rýmu. Co ten se nakýchá a nasmrká, nesní ani oběd, aniž by nemusel smrkat. Jednou se při návštěvě lékaře na to zeptal, čím to je, ale prý je to prostředím. Jednak už je jeho tělo trošku víc opotřebované a tak mu to tady nepřidá.
Snažili jsme si nabrat více kyslíku do plic na té naší krátké dovolené, ale asi to moc nejde. 🙂
Tak s tím nenaděláme nic, musíme jen tiše a víc trpět než kdekoliv jinde. Jestli budeme mít ještě sílu, tak zase někam na chvíli odjedeme, abychom si ulevili, ale jsem zvědavá, jestli jednou bude ten vzduch všude stejný.
Já vím, Pražáci řeknou, že to tam mají taky hrozné, ale přece jen ne všude a mohou aspoň prchnout někam do okolí. U nás neprchnete nikam. I v lese je to stejné. Bohužel.