Ještě musím popsat jednu příhodu, která se stala v době, když jsem byla u mé maminky. Bratr jí každý pátek nakupuje jídlo, ne moc, protože jí vozí obědy, ale protože jsem měla přijet já, tak to byly navíc ještě určitě brambory, nějaká uzenina a ostatní drobnosti.
Bratr přinesl dvě igelitové tašky, které postavil na zem a odešel. Já jsem začala nákup vyndavat a uklízet, ale něco se mi nezdálo.
Když jsem vyndala všechny věci z jedné tašky, tak ten odér zesílil. Přičichla jsem k igelitce a fuj – to byl puch! „Tak to je tedy něco“, říkám mamince a dávám jí „přivonět“. Vypadalo to, jako by do tašky už dřív vytekla voda z nějakého masa a tam si hezky zůstala do dalšího nákupu. Chtěla jsem tašku ihned vyhodit, ale moje šetrná maminka říkala, že už jinou nemá, tak jsem s ní šla do koupelny, kde jsem ji důkladně opláchla v horké vodě. Tašku jsme daly sušit a myslely si, že je vše zažehnáno.
Ale pokaždé, když jsme otevřely skříňku, kde má maminka potraviny, tak tam něco smrdělo. „No to snad není možný“, říkaly jsme si. Já už prohlédla kde co, protože maminka myslela, že je někde něco zapomenutého a zkaženého, ale kdepak. Pak jsem vzala krabici, kde byly brambory – no fuj! Bylo to dvoukilové balení v síťce. Tak jsem je z ní vyndala a každou, ale opravdu každou bramboru jsem očichávala a dávala do jiného sáčku. Až úplně dole bylo ohnisko té „vůně“. Jedna brambora byla nahnilá, se kterou jsem okamžitě musela vykmitnout ven – přímo do popelnice, to se nedalo! Brambory jsme měly k obědu, byly chutné, ale nikdy bych nevěřila, co může jedna taková zkažená brambora způsobit!
To ale neměl být konec! Při otevření skříňky stále ten samý zápach! To už jsem se naštvala a oddělila pár brambor na pondělí a zbytek odnesla bráškovi do sklepa. Nechala jsem skříňku vyvětrat a opravdu, pak byl klid a mír. Jen teď nevím, jestli maminka řekla bráškovi, kde ten zbytek brambor je, jestli už si tam další brambora nezakládala na další vůni. Jinak jsme se o tom bavili, on říkal, že taky po cestě něco cítil, říkal si, že syrečky nemá, koukal i na botu, jestli náhodou neprošel něčím, čím neměl. Když nic nezjistil, dál to neřešil. Budu se tedy muset zeptat maminky, jak to v tom sklepě dopadlo. No, on to vlastně není pravý sklep, ten mají jinde, je to jen chladnější místnost v přízemí, kde je velký mrazák a zavařeniny. Ale určitě by to sami brzy poznali.
Tyhle jako by jim z „oka“ vypadly.