A jsem tu zase se vzpomínáním. Jak já jedu k mamince, aspoň na chvilku vždy skončím u staré krabice s ještě staršími fotkami. Tentokrát jsem moc času neměla, tak jsem tam vybrala opravdu jen pár fotek. Zaměřila jsem se hlavně na moji maličkost. Fotky jsou to už opravdu staré, na jedné mám poznámku, že mi byly 2 roky, tedy je to foceno za války v roce 1943.
Ano, jak na mne tatínek zavolal a já viděla fotoaparát, vždy jsem se uměla patřičně usmívat a zapózovat. Bydleli jsme střídavě v Brně u babičky a na takové větší vesnici u druhé babičky, což je určitě vidět.
Je to vidět, že jsem na dvorku a také to, že jsem měla ráda zvířátka. Tady se zrovna mazlím s králíčky.
Králíčků bylo dost a teď honem chytit kočičku. Myslím, že o to moc nestála, zato já ano.
A nedám té kočce pokoj a nedám. Tady jsem s babičkou z venkova, ale kočičku jsem musela držet také.
A tady jsem s tou brněnskou babičkou. To jsme parádnice, co? Je vidět, že byla maminka švadlena, ušila nám oběma stejné šaty a to chtělo vyfotit.
No, moc toho dnes není, ale je to přibližně ve stejném období a i za války se lidé snažili se usmívat, i když moc toho k radosti určitě nebylo.