Už jsem zde psala, jak byla dcera s vnučkou zklamané z prohlídky pokoje na kolejích v Praze, kam se vnučka minulý týden odstěhovala.
Aby si někdo nemyslel, že přehání, tak vše pečlivě zdokumentovala. Když si porovnám skutečnost s tím, co nabízí na internetu, to je sakra rozdíl. Ale bohužel, ty obrázky zveřejněné na jejich webovkách nelze okopírovat.
Tak nabízím fotky aspoň reality.
Tady už měla nakramováno spolubydlící.
Super skříňka.
Koupelna
Kuchyňka
Spol. pokoj, kde se už jedna studentka zabydlela. Jeden stůl, jedna židle?
Nedá se nic dělat, člověk si zvykne na všechno a tak se s tím vším smířila i vnučka. Myslím, že to podstatné – ta člověčina, která je třeba – tak tu tam našla u svých spolubydlících, kteří už tam bydlí delší dobu a ví co kde a kdy zařídit.
Včera mi dcera celá šťastná tlumočila rozhovor, který spolu vedly a byla moc ráda, že byla vnučka v pohodě. Není totiž z těch, kteří by neměli problém se seznámit, ale zvládla to a my všichni věříme, že se vše v dobré obrátí.
Navíc když tady naposledy byl syn s rodinou tak vnuk, který bude v tomto školním roce maturovat a chce jít studovat také do Prahy, dostal príma nápad. Kdyby se to povedlo, on chodil také do školy v Praze a povedlo by se jim sehnat solidní privát, mohli by bydlet spolu! To by bylo fajn! Oni jsou vlastně od sebe pouze 8 měsíců a když byli malí a jezdívali jsme společně na dovolenou, tak si spolu krásně hráli. Takže by vlastně mohli jen navázat tam, kde jako malí skončili, no ne?